Krátce po vzniku Československa bylo nutné opatřit si finanční prostředky na krytí státních výdajů. Přestože podle tzv. recepčního zákona (č. 11/1918 Sb. z. a n., o zřízení samostatného státu československého) zůstával v platnosti také dosavadní výkon finanční správy, nebylo jednoduché realizovat výběr daní v popřevratové době. Východiskem se proto stala státní půjčka.

Již dne 2. listopadu 1918 se proto v pražském Obecním domě sešel Poradní sbor českého peněžnictví pro státně úvěrní věci, jehož členy byly nacionálně české banky a někteří ekonomové jmenovaní Národním výborem (např. JUDr. Karel Engliš). Jeho úkolem bylo připravit vypsání 4% státní půjčky, tzv. „půjčky národní svobody“. Z jednání vzešla dohoda o podobě půjčky. Ta měla být krátkodobá, splatná v roce 1922 a ve výši jedné miliardy korun. Úrok byl stanoven s ohledem na předpokládané budoucí úvěrové poměry ve výši 4 % a prodejní cena byla 1 % nad nominální hodnotou. Titry, tj. jednotlivé úpisy, měly znít na obnosy po 100 K, 500 K, 1000 K, 5000 K, 10 000 K a 50 000 K.

Půjčka byla koncipována jako veřejná, aby si ji mohly upsat co nejširší vrstvy obyvatel. Její distribuce se ujaly banky sdružené ve Svazu českých bank, v němž se vytvořilo pro tento účel konsorcium bank (později doplněné ještě o tzv. veřejnoprávní banky, zemské a hypoteční). Je obzvláště pozoruhodné, že se bankovní ústavy zřekly nároku na zisk z takovéhoto typu operace a obdržely od Národního výboru pouze odměnu ve výši ¾ %, která jim měla krýt náklady na režii spojenou s prováděním úpisu, zejména výrobu a distribuci upisovacích formulářů.

Dne 5. listopadu 1918 vystoupila před Národní výbor pětice mužů října Antonín Švehla, Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný a Vavro Šrobár s návrhem zákona o půjčce Národní svobody. Tento byl přijat a později uveřejněn ve Sbírce zákonů a nařízení pod číslem 27. Následně dne 8. listopadu 1918 uzavřely sdružené banky s Národním výborem dohodu o půjčce národní svobody. Právě české banky, jež si ji mezi sebou dle svého hospodářského významu rozdělily, se významně zasloužily o subskripci celého obnosu, jež probíhala od 18. do 30. listopadu 1918. Díky jejich aktivitě se podařilo pro státní správu opatřit celkem 1 048 451 600,- K.

Smlouva mezi předsednictvem Národního výboru Československého státu s bankami z 8. 11. 1918

Zdroj: AČNB, arch. fond Živnostenská banka, ŽB/146/3

Seriál bude mít celkem 19 příspěvků a bude vycházet od 22. října 2018 do 25. února 2019 na webu ČNB. Seriál připravil Jakub Kunert, hlavní archivář ČNB a přední odborník na toto významné období dějin naší měny.

Vyšlo na webových stránkách České národní banky.