Davoské (zlé) sny

Zasedání Světového ekonomického fóra (WEF) 2022 dominuje v jazyce globalistů ruská agresivní válka. Prezident Zelenskyj, hlásná trouba západně orientovaných Ukrajinců, jak indikuje jedno z jeho hlášení, je připraven svými vychovateli na odchod do jiného světa. Tvrdošíjně deklaruje své požadavky, přestože USA, EU a Ukrajina se nemohou podle The New York Times dohodnout, jaké jsou jejich cíle v konfliktu a jak jej ukončit. Přestože ví, že ani prohlášení kancléře Scholze v Davosu o údajné prohře strategických cílů Putina, nutnosti jeho poražení a nepřijetí podmínek vítěze vojenského konfliktu nepřinutí Kreml změnit své cíle – denacifikace a demilitarizace území, dnes nazývaného Ukrajina. Prezident Zelenskyj i jako herec-komik ví, že čelí delší rozhodující bitvě, kterou nemůže vojensky a politicky ani s pomocí suflérů z USA a UK bez plnohodnotného vstupu NATO do hry, vyhrát.

Na prahu této bitvy s několika pauzami a s pomocí vystrašeného syna ředitele Ravenburgské filiálky hospodářsky a politicky významné společnosti Escher-Wyss zveřejněním fotografií své vily na internetu, šéfa WEF Klause Schwaba, Zelenskyj přešel práh bývalého Ruského domu v Davosu. V něm distančně otevřel výstavu o ruských válečných zločinech. Výstava má vyzývat Západ, aby nezapomněl. Podobně Západ nemá zapomenout na požadavek ministra zahraničí Kuleby. Podle jeho prohlášení ukrajinské jednotky nyní naléhavě potřebují raketové systémy s vícenásobným odpalováním (MLRS) a proto západní země by tyto systémy měly poskytnout co nejdříve. Mohu odpovědět dvěma zkratkami: MLRS a ASAP, řekl ministr zahraničí v angličtině a zapomněl doplnit vysvětlení chování svého podřízeného velvyslance v SRN vůči kancléři Scholzovi, jak je možné, že ochota obyčejných Ukrajinců bojovat padá, a proč se v náboženstvích rozlišuje mezi prominutím a nezapomenutím. Zločiny nebudou zapomenuty, podobně jako nebývají zapomenuty podnikatelská dostižení a mnohé zlé sny.

Jeden z nich představuje sdělení generálního ředitele Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafaela Grossi na WEF v Davosu. Ten prohlásil, že v Záporožské jaderné elektrárně v Energodaru jsou obrovské zásoby jaderného paliva: cca 30 tun plutonia a 40 tun obohaceného uranu (stupeň obohacení nebyl sdělen, poznámka autora). Uvedl, že agentura chce mít jistotu, že se zásoby neztratí a vyjádřil naději, že zástupci agentury se budou moci do jaderné elektrárny vypravit, aby se o tom přesvědčili, neboť tato otázka mu nyní nedává spát. Pan generální ředitel Grossi nějak zapomněl, že JE Energodar je a zůstane pod kontrolou RF, a proto jeho obavy o spánek jsou liché.

Liché nejsou obavy z prohlášení trioa Stoltenberg, von der Leyen a Borrel. Putin chtěl na svých hranicích méně NATO. Teď dostane víc, hlásal Stoltenberg, aniž by řekl, v jakém stavu a jakým směrem se bude ubírat NATO po rozšíření o Švédsko a Finsko a případné výměně prezidenta USA po volbách v listopadu do Kongresu nebo pozdějších prezidentských volbách. Zatím co von de Leyenová ostře kritizovala RF mistr bezzubé evropské diplomacie Borrel prohlásil, že Evropa může využít nejen měkkou sílu, ale také tvrdou sílu, ne nutně vojenskou. Samozřejmě ve svém vlastním zájmu a podle vlastního EU narativu. Pro ten ale nenabídl žádný návod.

Co znamená použití tvrdé síly, dokázal 24. května 18letý Salvador Romas palbou na základní škole v Yuvaldu v Texasu v USA. Podle posledních údajů bylo zabito 19 dětí, dva dospělí a 17 zraněných. Není proto divu, že téměř všichni vystupující na WF potvrdili, že pokrytecká radost z nočních radovánek, vůle loutek s možností spojit se, aby se zabránilo škodám u loutkovodičů, vystřídala v letošním Davosu nezvyklá míra bezradnosti, agrese, pochybností a přání, co nejrychleji porazit Putina a RF, aby mohl být udržen dolar a nastolen mír. Ten, než vstoupí do našich životů, bude vyžadovat odpovědět na otázku platnou pro nás, změněné WEF a elity.

Jak se mění svět a člověk

Na cestě k jedné z odpovědí neuškodí udělat si pauzu a uvědomit si, že v roce 1970 objevili vědci v tajné jeskyni na břehu Nilu originál Jidášova evangelia. Originál byl považován za navždy ztracený. Křesťanští apologeti jej ve svých textech zmiňovali již ve třetím století našeho letopočtu, ale Vatikán existenci dokumentu v zásadě neuznával. Mezitím byla prokázána pravost rukopisu. Jednomu objevu, následoval druhý. Byl nedávno učiněn v Turecku. Barnabášovo evangelium, napsané v asyrštině, bylo katolickým duchovenstvem prohlášeno za nekanonické. To znamená, že katolíci veřejně přiznávají manipulaci s fakty vhodnými pro kanonickou Bibli. Není proto divu, že Vatikán zakázal jeho studium a čtení a zapomněl připomenout tajné vatikánské archivy, jejichž existenci přiznal papež Lev XIII. až v roce 1881. Kdo ví, co se v temných kobkách nejnábožnějšího městského státu světa skutečně skrývá, ať napoví. Podobný zákaz přestavuje marná snaha politických loutek s pomocí manipulace přinutit občany věřit jenom a pouze jejich pravdě. Proč marná snaha? Kniha žalmů, příspěvek autora - Pravda vylézá ze studně a příspěvek Jana Kellera - Nejzáludnější z dezinformací nabízejí návod k odpovědi a nutí k zamyšlení nad tématem a názvem příspěvku.

Jaké změny může člověk podstoupit, aniž by se stal někým jiným?

Pokud degenerativní onemocnění paralyzuje vaše tělo, je zřejmé, že jste to stále vy, kdo existuje v tomto transformovaném stavu. Ale co když nemoc změní vaši mysl, zhorší vaši paměť nebo způsobí radikální změnu osobnosti? Bylo by toto nové já úplně jinou osobou než ta, která existovala před transformací? Aktuální příklad: člověk odchází do války, kde zažívá velké hrůzy a po návratu jeho rodina zjistí, že je úplně jiný člověk, než byl před odchodem.

Z osobní zkušenosti s transformovaným já několika mně osobně známých účastníků války na Kavkazu a traumatických příběhů v Centrální Asii vím, že rodina považuje za samozřejmost pokračující existenci muže, který odešel a pak se vrátil domů. Trápí je však, že se změnil natolik, že je nerozpoznatelný jinak než vnějším vzhledem. Podobně je tomu v případě degenerativní nemoci: pokud byste to nebyli vy, kdo existoval v důsledku toho, pak by vaši blízcí neměli důvod truchlit nad vaším stavem tak, jak to obyčejně dělají. Otázka: Co máme na mysli, když říkáme, že nemoc (včetně covid-19, karanténa, strach a deprese z trestu za jiný názor), válka, užívání drog, rozvod nebo zkušenost blízké smrti z vás udělala jinou osobu?

Odpověď není jednoduchá. Pro její nalezení doporučuji mj. seznámit se s transformační zkušeností. Tu dokumentuje tvrzení některých rodičů o tom, že byli zásadně změněni prvním pohledem na své novorozené dítě. Mnozí filozofové, k nimž se řadí John Locke, se pokusili objasnit tento druh situace tím, že rozlišovali mezi pokračující existencí lidských bytostí a existencí osob, kterými lidské bytosti jsou. Locke například motivuje toto rozlišení tím, že nabízí představit si případ, kdy je duše prince přenesena do těla ševce. Předpokládejme, že švec má nyní všechny základní psychologické vlastnosti, které měl princ předtím. Můžeme říci, že tento muž (lidská bytost) se nějakým způsobem stal jinou osobou? Podobně se lze tázat o vojákovi, který se vrátil domů z války. Údiv rodiny je reakcí na změny v člověku, kterého znali, osobě, která odešla a která již neexistuje. Otázka: Může transformační zkušenost nebo degenerativní onemocnění změnit osobu jakou jste, aniž by vás tím učinila jinou lidskou bytostí? Pokus o jednu z odpovědí nabízí druhá část příspěvku. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele