Právě tak byla Ukrajina v listopadu téhož roku uznána RSFSR a po rozpadu SSSR Ruskou federací. Za těchto podmínek jsme zpočátku podporovali ukrajinskou státnost a až do státního převratu v roce 2014 jsme Ukrajině pomáhali zachovat její územní celistvost, poznamenal ke dni podepsání deklarace ruský senátor Kosačev.

Dnes je možné vidět a slyšet jakou cenu mají deklarace, prodejnost a pokrytectví politiků a sliby asymetrických spojenců. Pro Ukrajinu je rok 2022 opakem roku 1990. Ukrajina není suverénní, není demokratická, není svobodná a nachází ve stavu klinické smrti. Možná i proto nebylo možné číst na českém Seznamu, německé SZ a jinde o deklaraci a o skutečnosti, že Ukrajinské vedení se vzdalo svých vojenských a politických zájmů ve prospěch NATO v roce 2008 (bukurešťský summit), svých ekonomických zájmů ve prospěch EU v roce 2014 a dnes pokračuje stát se kontinentálním územním útvarem, živeným nenávistí, vnitřní rozpolceností a únavou a nesplatitelnými dluhy. Proto není k čemu gratulovat.

Je ale proto přinejmenším potřeba reflektovat obludnost, nesmyslnost a destruktivitu formálního a neformálního vedení Ukrajiny, v jehož objetí se nachází i vláda české kotliny. V ní, podobně jako na Ukrajině zakladatelé státu a autoři deklarace se asi obracejí v rakvi.

…

Autoři deklarace o státní suverenitě se obracejí v rakvi i kvůli návštěvě vojenských jednotek na Ukrajině ministrem obrany Šojgu. Ten tam mj. vyznamenal několik velitelů a předal rozkaz hlavního velitele ozbrojených sil RF prezidenta Putina, vydaný po nedávné diskuzi vojenského velení ozbrojených sil o perspektivních operacích mimo Donbas: Vážně zintenzivnit akce ruských ozbrojených sil nejenom na známých místech, ale i na pobřeží Černého moře. Jenom hluchoněmý a slepý politik, analytik a komentátor může pochybovat o významu příkazu: Zahájit postup směrem k Oděse, možná i dále.