Co se týče slibů, G 20 si je tentokrát nedovolila. Tvrdím tak, přestože závěrečné prohlášení nebylo v době psaní příspěvku k dispozici a tudíž k posouzení. Veřejnosti nabídnuté příměří v obchodní válce mezi USA a ČLR nenabízí nic jiného než formalitu a naději na ukončení války. V brzký konec války nevěřím, protože ani jedna strana si nemůže dovolit ztrátu tváře. A pravděpodobně si neuvědomuje, že je lepší dát a radovat se, než vyhrožovat a chtít. Nabízí se otázka, platná i pro vedení EU a samozřejmě i ČR: Jak je možné, že vojenská a politická velmoc a do nedávna hegemon mohl souhlasit a uzavírat pro sebe nevýhodné smlouvy s rozvojovými zeměmi a závislými asymetrickými spojenci bez možnosti mírového řešení, arbitráže, či jejich ukončení při souhlasu smluvních stran?

Co se týče bilaterálních setkání – jednání prezidentů Putina a Trumpa výsledek je podobný vtipkování o vměšování se do voleb. Rád bych se ujistil, že prezident Trump z časových důvodů zapomněl druhou část vtipu: nevměšování se do příštích prezidentských voleb v RF ze strany USA. Rád bych obdržel potvrzení, že setkání prezidentů USA a RF, přijetí RF do PACE, a rozhodnutí Rakouského vrchního soudu o vydání oligarcha Fistaše do USA, které jsem předvídal i s následky v jednom z loňských příspěvků, způsobilo opravdu strach ex-prezidentovi Porošenko a varování jeho nástupci Zelenskému. Možnost jednání EU a RF v nepřítomnosti prezidenta Ukrajiny umožňuje USA dokázat, že nejsou velkou lodí na písku s kapitánem, který chce vzbudit u pasažérů dojem, že vše je s lodí a s kapitánem v pořádku.

Co se týče kapitánů menších lodí, SRN, Francie a podobných jeví se mi, že zdravotní stav kapitánů uvedených lodí nabízí pochybnosti o jeho kvalitě a připomínku o léčení vůdců v ex-SSSR a dnes. Prezident Macron viděl v Japonsku klidový stav věcí a současně další vzdálení delegace členů G 20 od reality běžného života, zatím co mu v EU utekla možnost prosadit jako vůdce EK paní Vestager. Ve výsledku se mi Macronova trojice jeví jako narušení politické korektnosti. Ta však může hrát roli alibi. Takže nic nového pod sluncem. Nic nového nenabídla kancléřka Merkelová. V Japonsku po setkání s prezidentem Putinem neušla pozorným pozorovatelům ztráta její orientace v času a prostoru. To vše zapadá do utajené skutečnosti o výborném zdravotním stavu kancléřky, který přesto nedovoluje uplatnit dostatek sil pro prosazení německého kandidáta do vedení EK pana Webera. Nedostatek sil zdravého páru Macron – Merkel přinese občanům EU s pravděpodobností hraničící s jistotou jako vůdce šedou myš v podobě osobnosti pana Timmermana. Chci věřit, že nový prezident EK bude zdravý a dokáže to podobně, jako to musí dokázat každý prezident USA.

Tím jsem u rozdílu mezi USA, EU a RF a jejím předchůdcem SSSR. Traduje se mýtus, že Lenin (u moci 1917-1922) umřel na syfilis. Méně se již ví, a proto méně traduje, že Stalin (u moci 1922-1953) nikdy nebral léky od 4. Oddělení Kremelské lékárny. V obstarání léků a v léčbě mu pomáhal jeden z členů jeho ochrany (pravděpodobně s veterinářským vzděláním, nebo zkušeností). Zdraví mu udržovala pracovní disciplína a vůle, nedovolující mít 10 let dovolenou. Tady má český premiér hodně co dohánět. Jsem přesvědčen, že český premiér nedohoní ani Chruščova. Ten po intermezzu Malenkova (byl u moci 1953-1964) vedl jednání se členy politbyra tak dlouho, až všichni ostatní ztratili pozornost a odpadli. Chruščov byl zdravý. Za deset let měl jenom několikrát chřipku, delší období deprese a strádal. Mohl se obejít bez lékáren s vedlejším efektem: zničení sovětského lékařství a zdravotní péče.

Obojí mohl začít obnovovat od roku 1975 Brežněv (u moci1964-1982). Ten mohl plavat 4 hodiny bez přestávky. Jeho ochranka si nevěděla rady. Nejenom kvůli Brežněvovu plavání a problému s řečí. Podle mých oficiálně nepotvrzených informací měl Brežněv v roce 1975 infarkt a nechal koupit v Německu léky za tehdejších 1 milion DM. S nemocným srdcem, zapíjením léků zubrovkou a zastavením kouření 4 roky před smrtí, Brežněv položil nový základ sovětské kardiologii a mýtu o tzv. zázračné Kremelské tabletce. Kreml se opět stal nemocnicí a místem plnění nadějí. To vedlo západní rozvědky k získání alespoň kapky moči, získání osobního lékaře Evgenije Čazova do svých služeb a k podobným zajímavým činům.