„Rok 2025 bude rokem rozhodnutí,” nechal se slyšet premiér Fiala v novoročním projevu. Krátce poté mluvil o obchodnících se strachem, chaosu a prázdných gestech. Jeho velmi útočné poselství právem vyvolalo značný rozruch.

Fialův proslov však byl pouze přípravnou půdou, vlastně jen nepatrnou vlnkou předcházející tsunami předvolební kampaně. Ta bude, jak se před pár dny ukázalo, postavena zejména na zástupných tématech, údajných hrozbách a falešných dilematech. 

Ve světle nové kampaně Fialovy trojkoalice se ukazuje, že vláda nemíní zakládat volby na „přízemních“ a „hokynářských” problémech běžných lidí. Nemohou bilancovat. Nemohou se prezentovat výsledky svého vládnutí. Nemají se čím vychloubat. Proto musí mnohá meritorní témata upozadit a nahradit. Velká média v čele s těmi veřejnoprávními jim s tímto úkolem jistě budou nápomocna. 

Předvolební debaty se nesmí odehrát na půdorysu střetu myšlenek levice a pravice – což je účelové: mohlo by dojít k odhalení ideové propasti mezi údajně konzervativním Spolu a neskrývaně progresivním hnutím STAN; navíc v dnešní sněmovně není subjektu, který by takové myšlenky autenticky reprezentoval. Nepůjde o české hospodářství, průmysl, stavebnictví, o dlouhodobou stagnaci, o dopady inflace a důsledky zdražení energií. Nebude se debatovat o pravomocích státu a svobodách jednotlivce, o kvalitě života a veřejných služeb či institucí od školství po zdravotnictví atd. atd. Zkrátka to nebude o tom, co zajímá „normálního člověka” a co ovlivňuje jeho každodenní život. 

To není dostatečně ušlechtilé, k tomu se nelze snížit.

V sázce je totiž prý sama demokracie, národní bezpečnost a charakter státu. Bojovat za takzvanou „hodnotovu polilitku” a „politickou kulturu” je ctnostnější než se zabývat trablemi „dezolátů“ žijících ve lži. To Fialova vláda žije v pravdě (a její stanoviska také jedinou pravdu představují). Jen pan premiér a jeho kolegové stojí na správné straně. Pouze voliči dnešní vlády jsou „demokratičtí,” jak to Petr Fiala naznačil už v povolebním projevu. Tato podivná dichotomie je bezprecedentní a neuvěřitelná. A taktéž nebezpečná. 

Hlava vlády není ochotna smířit se se skutečností, že se její čas – alespoň podle většiny průzkumů – pomalu blíží ke konci. Neumí prohrávat. Neumí důstojně odcházet. Petr Fiala se místo toho naopak uchyluje k podpásovým úderům a strategii nehodné kteréhokoliv premiéra: k rozdělování společnosti, k arogantním a neuváženým vyjádřením, ba pomluvám. K obětování nejen Občanské demokratické strany, ale nejspíš i všeobecné důvěry v českou vládu a stát. Rád se stylizuje do role státníka. Ale chová se tímto způsobem skutečně odpovědný politik? 

Nezbývá nám než se připravit na ještě intenzivnější smršť kýčovitého moralismu, povýšenectví a nebetyčné hloupých analogií. Kdo nejde s námi, jde proti nám – co pro ti nám – jde s Putinem! A s někým takovým se nevyjednává. Někdo takový by ani neměl mít místo ve veřejném prostoru. Opět se dostáváme do stavu, kdy se neřeší zda je ta která teze pravdivá či nikoliv – nýbrž komu potenciálně slouží nebo kdo by ji mohl vyslovit. A pokud je to osoba ideologicky závadná, je teze nutné lživá, dezinformační, hybridní. 

Ačkoliv se pan premiér s oblibou zaklíná slovy o zdravém rozumu, očekávejme z nejen jeho úst ještě méně opodstatněná tvrzení. Nicméně i to lze chápat v jistém ohledu pozitivně. Právě takto nestátnická, ostentativně drzá prohlášení – snad – zvednou část spoluobčanů ze židle a přimějí je zamířit k volebním urnám. Optimisticky (či naivisticky) doufám, že se tak stane. 

Blížící se volby budou lacinou hrou na politiku. Nečekejme žádnou změnu. Místo věcné debaty se předvolební souboje stanou groteskou snoubící posměšky, překřikováni, obviňování a absurdnost. Nepohodlné, přestože klíčové, otázky moderátoři raději vynechají. Mohlo by se to někoho dotknout. To, že onen „dotek” – jak se přeneseně ze šermování francouzsky říká „touché” – představuje základ argumentace, a to zejména dobré argumentace, je vedlejší. Oponovat menšinám, ať už jsou zelené, genderové, válkychtivé, nárokové či jakékoliv jiné se v dobré „občanské společnosti” zkrátka nemá. A moderátoři musí jít příkladem. 

Od vládní garnitury nelze čekat jakoukoliv sebereflexi, pokoru. Ba ani respekt k vůli lidu, jenž Fialovu kabinetu již delší dobu není nakloněn. Blížící se porážku nebudou ochotni přijmout bez výmluv a patosu. Podniknou veškeré možné kroky, aby si prodloužili setrvání u moci. 

Přál bych si, aby alespoň v poslední den ve funkci projevil premiér Petr Fiala svoji morální integritu a Strakovu akademii opustil důstojně a se ctí.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause

Psali jsme:

Ivo Strejček: Stojíš na správné straně? O tom rozhoduje Petr Fiala

Jiří Weigl: Falešné inspirace

Jiří Weigl: Muži v ofsajdu

Ladislav Jakl: Nebloudíme, máme Kompas!