Bylo to tak i letos v době koronavirové, samozřejmě v trošku tísnivé a úzkostné atmosféře, ale základní zvyky a rysy těchto krásných křesťanských svátků se nezměnily, ale něco je letos přece jenom trošku jiné.

Co mám na mysli? Pozvolně, tiše, krok za krokem se stáváme nic netušícími oběťmi přepisování našich dějin, oběťmi různých Moravců, Železných a mnoha dalších vysloveně štváčů usazených v médiích, bohužel i těch veřejnoprávních v čele s Českou televizí. Štváčů, podporovaných mnohými politiky doma i ze zahraničí zaštiťujících se nekonečnými bláboly o ohrožené demokracii z Ruska a Číny a nálepkováním osob, které nás prý vedou do náruče těchto nám prý nepřátelských mocností.

Nemám v úmyslu se dlouho v tomto smyslu rozepisovat o jednotlivých novinářích a moderátorech, kteří jsou za přepisování našich dějin placeni - není liž pravda pane Jakube Železný, kterýžto jste bezostyšně znectil armádního generála Ludvíka Svobodu. Není liž pravda pane Koudelko, kterýžto vystupujete v dosti nepodařeném autodramatu na pokračování o ruských špionech aniž byste respektoval veřejnou výzvu prezidenta republiky, abyste mu sdělil jména těchto zlotřilců. A namátkou třetí případ - není liž pravda pane předsedo Ústavního soudu Pavle Rychetský, který veřejně ostouzíte předsedu vlády Andreje Babiše, který doposud vyhrál všechny volby, do kterých šel, tedy s výjimkou těch senátních, ke kterým ale lidé nechodí a proto si momentální předseda Senátu Miloš Vystrčil může hrát na Havla aniž by se uzarděl nad ubohým mandátem 8400 hlasů. Mohu pokračovat generálem Pavlem, dříve věrným to lampasákem s rychlým postupem skládajícím, ba dokonce přísahajícím loajalitu socialistickému zřízení a dělnické třídě, aby po roce 89 zavětřil a vydal se na stopu do nejvyšších postů paktu NATO a přísahal na úplně něco jiného - jinými slovy stal se sám sobě třídním nepřítelem! To je ale veletoč, což vy na to obyčejní občané této země a budoucí prezidentští voliči? Je dobře si pamatovat.

Výsledkem toho všeho je, že lidé nevěří a znovu se uzavírají do svých ulit a mají strach projevit veřejně svůj názor. Uvedu zde jeden příklad právě z doby vánoční, kterou já prožívám rok co rok velmi intenzivně a všímám si věcí kolem sebe. Moji rodiče, kteří celý život pracovali v zemědělství jsou už dávno po smrti a jsou pochováni na v rodinném hrobě na hřbitově ve Svatoslavi u Deblína. Samozřejmě za nimi často chodím, o vánocích je to pro mne zvlášť důležité. No a na tomto hřbitově je pochován také sovětský partyzán Ivan Petrovič Mandrikov, který položil svůj život v březnu 1945. Oba rodiče i starší bratři, kteří už také nežijí, Ivana znali. Partyzáni totiž operovali v lesním masívu na jehož okraji je osada a můj rodný dům z kterého je do lesa pouhých 50 metrů a naši i další osadníci tehdy partyzány podporovali, mimo jiné hlavně si k nám chodili v noci pro jídlo. Rodiče riskovali svoje životy, ale ten, kdo nakonec mladý život ztratil, byl onen Ivan Petrovič a jako takový si zaslouží naši úctu a vzpomínku. Leč časy se mění. Jeho hrob, který byl ještě vloni dobře udržován a o vánočním čase zaplaven květinami a hořícími svíčkami vypadá nyní tak, jak jsem ho vyfotografoval na Boží hod. Jenom pro upřesnění, ta hořící svíčka, tu jsem tam zapálil já.

Hrob sovětského partyzána Ivana Petroviče Mandrikova

Možná, kdyby mne při tom někdo vyfotil a poslal Koudelkovi, tak ze mne udělají dalšího špiona. Já zde chci ale naplno sdělit svůj názor a poznatek - lidé se znovu bojí. I tu svíčku o vánočním čase zapálit. Je to velmi smutné a deprimující. Tady nejde o grošíky pane Vystrčile, ty jistě už počítáte vy sám a budete jich mít dost, tady jde o skutečnou demokracii a svobodu, kterou nám berete. Ale všeho do času, pan prezident právě dnes rozhodl o konání příštích voleb do Poslanecké sněmovny, budou 8. a 9. října 2021. Po nich se ukáže a doufám, že český volič nebude počítat grošíky, ale spočítá vám úplně něco jiného. Příště se podělím s čtenáři Parlamentních listů o to, jak je "pečováno" o památku, rodný dům na počátku dnešní glosy vzpomenutého Ludvíka Svobody v Hroznatíně na Třebíčsku, také o vánočním čase. Prý je málo grošíků a tak muzeum rovnou zavřeli, ale o tom až příště.

Jan Veleba