Zmíněný úsek je součástí rychlíkové železniční trati mezi Brnem a Jihlavou. SŽDC jej hodlá zdvoukolejnit a elektrifikovat. Po rekonstrukci se také traťová rychlost zvýší na 120 kilometrů v hodině. Přejezdy budou lépe zabezpečené (v obcích se závorami) a tím pádem bezpečnější, nádraží a zastávky budou mít bezbariérové přístupy. Čili tyto změny lidem výrazně pomohou.

Ovšem to se nelíbí spolku Voda z Tetčic u Brna, jehož vede zdejší bývalý zastupitel Josef Dvořák, který zuřivě za použití nesmyslných námitek už pět let brání rekonstrukci. Jestliže členové tohoto obskurního sdružení bojují proti této stavbě ve stylu, „lidé nemají jezdit za prací do Brna, ale pracovat v Tetčicích“ nebo „zrušte trať na Jihlavu a místo ní udělejte cyklostezku,“ tak se nejedná o seriózní argumenty pro stavební řízení, ale o záležitost pro psychiatra.

Dokáží pochopit, že současný stavební zákon umožnuje lidem vyjádřit se ke stavbám, které na dlouhou dobu mění své okolí. To je lepší situace než za komunistů, kdy jsme museli být zticha, a soudruzi rozhodovali ve stylu o nás bez nás. A také rozumím situacím, kdy státní úředníci odbydou svoji práci a námitky veřejnosti proti dálnicím, obchodním centrům atd. jsou oprávněné.

Jenomže tohle je jiný případ. Tady se mně z neznámého důvodu úmyslně brání zločinnými obstrukcemi v potřebné rekonstrukci železnice. Je tragické, že náš stavební zákon něco takového umožňuje. A je to jenom naše vina, tady nemůžeme vlastní neschopnost svádět na EU apod.

Neměli bychom ale podceňovat diskuse pod takovými články a totální naštvanost některých spoluobčanů. Padají i názory typu, že by bylo třeba si to s těmi ekoteroristy vyřídit ručně, aby konečně dali pokoj. Nejsem příznivec braní práva do vlastních rukou. Jenomže pokud lidé získají pocit, že jinak se spravedlnosti nedovolají, může být moc zle.