Jak uvedl web iDNES.cz, okradené bylo rodinné vinařství Bisenc na Hodonínsku. Na jeho vinice totiž přijely na podzim 2017 cizí kombajny, které na nich sklidily 45 tun hroznů. I vína bývají předmětem ostrých konkurenčních bojů, ovšem v jejich rámci je třeba dodržovat jistou štábní kulturu. To se v tomto případě nestalo.

Šupa se přitom veřejně chlubí, že navzdory krizi se vloni podařilo jeho společnostem zvýšit obrat o 100 milionů korun. Za jeho úspěchem je prý sázka na výrobu a prodej laciného vína, které dodává zejména do supermarketů.

Ovšem za jakou cenu? Jen o tři měsíce později vyšlo v médiích najevo, že byl Tomáš Šupa podmíněně odsouzen na tři roky vězení s odkladem na pět let v kauze krádeže hroznů z biofarmy. Tyto ukradené bio hrozny byly navíc ihned smíchány do vinné směsky, a tak se snížila jejich kvalita i hodnota. Rozsudek je pravomocný a lze proti němu podat jen mimořádný opravný prostředek – dovolání k Nejvyššímu soudu.

Vinařství Mutěnice se rádo chlubí svými úspěchy, jenomže v tuto chvíli se spojilo ne s vínem, které je úspěšným konkurentem evropských vín, ale s vínem pochybného původu. Vím, že v zájmu supermarketů není přispívat k tomu, že okradeným se staneme my, kteří u nich i takové víno kupujeme.

Chápu, že supermarkety a hypermarkety nám prodávají víno, ne informace o výrobci. Informace o kvalitě vína poskytne zadní etiketa. Informace o jeho výrobci a prodejci ani to ne. Na etiketě si přečtete název vinařství. Pokud kupujete tuzemské levnější víno, je třeba dát na dobré reference o jeho výrobci nebo prodejci. Můžete mít třeba doporučení na konkrétní vinařství. Avšak zejména pro pana Šupu a vinařství Mutěnice není problém, aby součástí jejich marketingu bylo kvalitní PR. Z rozhovorů zveřejněných v médiích se dozvíte o jejich nových technologiích, výborných hospodářských výsledcích, atd. Tedy samé pozitivní informace. Jak je ale patrné, skutečnost může být odlišná. A ne právě pozitivní.