Dva články autora Martina Shabu v Lidových novinách a na serveru Lidovky.cz ze dne 5. 6. 2018 se liší námětem, ale mají společného jmenovatele – špatný stav akvizičního systému ministerstva obrany. Oba články mají rovněž společný leitmotiv – nepřehlednou situaci kolem vítěze výběrového řízení na dodávku mobilních radarů (MADR – Mobile Air Defence Radar), izraelské firmy ELTA a jejího systému EL/M-2084 pro ministerstvo obrany ČR. Co na to říkáte?

Na rozhovoru autora s předsedou sněmovního podvýboru pro akvizice Janem Řehounkem (ANO) v Lidových novinách pod názvem Je třeba vyvodit personální důsledky, mě překvapilo jak veřejná prezentace zákulisních bojů uvnitř ANO „okopáváním kotníků“ ministryně Karly Šlechtové, tak do očí bijící neznalost akvizičních procesů a rozložení odpovědností za akvizice v resortu obrany ČR u předsedy parlamentního podvýboru, který se jimi má zabývat. Což nejsou dobré zprávy pro příslušníky AČR, pro ministryni obrany, ale ani pro premiéra Babiše.

Určitě ale s panem poslancem souhlasím v nutnosti (rychlé) změny na místě „osoby pod služebním zákonem“ v čele Sekce vyzbrojování a akvizic Ministerstva obrany. Pokusil se o to již ministr Stropnický, ale bohužel nedotáhl věc do konce. Diskreditační kampaň proti potenciálnímu nástupci náměstka pro řízení sekce jasně ukázala pokračující praxi odstraňování „nepohodlných“ lidí, kteří by mohli zasáhnout do toků peněz z rozpočtu MO „do správných kapes“. Což je vážně k zamyšlení. Nebo spíše na podnět poslancům PS PČR z výboru pro řízení tajných služeb, aby se tím konečně začali seriózně zabývat.

A teď k článku Armádě hrozí částečné oslepnutí. Chybí i radary nutné k obraně, který vyšel na serveru Lidovky.cz. Na rozdíl od Martina Shabu se nedomnívám, že by armádě aktuálně hrozila avizovaná „radiolokační slepota“. AČR je napojena prostřednictvím Mezinárodní organizace pro civilní letectví (nejen) na české centrum řízení letového provozu, jehož radary (včetně pasivních systémů Věra) plně pokrývají vzdušný prostor našeho státu do výšek přesahujících 15 km. Pevně věřím, že čeští vojenští návodčí a řídící letového provozu dostávají informace rovněž z páteřních radarů NATO u Nepolis a Sokolnice. Ale i bez nich by „domácí zdroje“ pro mírové potřeby české armády, zejména pro Air Policing, stačily víc než bohatě, a to i v případě částečného výpadku vojenských radarů.

Jiná situace by samozřejmě nastala v případě krize, při hrozbě teroristických útoků bezpilotními prostředky, při rozsáhlých výpadcích civilních datových sítí, v důsledku dlouhodobého blackoutu a podobně. Armádu ostatně máme především pro případ krizí, a v podobných případech se bude zdrojově a datově nezávislý systém řízení letového provozu hodit. O válečném stavu nemá zatím smysl v českých podmínkách vůbec hovořit. Obranyschopnost ČR, daná schopnostmi AČR ohrozit drony, bojové letouny nebo střely s plochou drahou letu je jednoduše řečeno mizivá. Nevím, jestli nás může v této souvislosti utěšovat, že většina okolních evropských států NATO je na tom podobně, ale jako vlastníci kvalitních 3D radarů budeme na případný útok alespoň dobře vidět.