V tomto smyslu byla ministrem dopravy předložena do meziresortního připomínkového řízení „Zpráva o postupu otevírání trhu veřejných služeb v přepravě cestujících v oblasti dálkové a nadregionální dopravy“, která nejenže zapomněla řešit diskriminaci Českých drah (ČD) s listinnými akciemi ve veřejných soutěžích, ale kormidluje směrem, který se opírá o soukromými dopravci a 1. náměstkem ministra dopravy Tomášem Čočkem vyžádané „jakoby stanovisko Evropské komise“, jehož vznik má velmi zajímavý příběh, ale hlavně vůbec neexistuje relevantní důvod jej aplikovat, ba naopak, hrozí úplný rozklad dopravního systému a českého železničního trhu, kde byla dopuštěna neuvěřitelná forma kanibalismu, vylučující jakýkoliv dopravní systém.

Stále více se ukazuje, že Ministerstvo dopravy s vyprázdněnou dopravní odborností, vedené pouhými politickými proklamacemi a přáními se chce zavděčit soukromým dopravcům, kteří nabídli pomoc s tvorbou „státní dopravní politiky“. Soukromí dopravci vsadili na intenzivní komunikaci s Bruselem, když akcentují politiku Evropské unie, týkající se hospodářské soutěže, která si dala do vínku rovné a spravedlivé podmínky konkurence mezi podniky na vnitřním trhu Evropské unie. Poněkud opomněli politiku s názvem dopravní, která hovoří o konkurenceschopných dopravních systémech, které mají význam pro to, aby byla Evropa schopna obstát v celosvětové soutěži. Výsledkem je jakýsi přípis z 20.července 2016, mající více znaky toho, co „vařili pejsek s kočičkou“, který s nečitelným podpisem vyslal jistý Erich Unterwurzacher pod hlavičkou Evropské komise (EK) a Generálního ředitelství pro regionální a městskou politiku v rámci Operační efektivity a Střední Evropy na Odbor fondů EU Ministerstva dopravy. Na vědomí bylo zároveň zasláno v rámci EK Generálním ředitelstvím Mobilita a doprava, Hospodářská soutěž a Regionální politika. Zatímco už i malé dítě pochopí, že generální ředitelství EK pro regionální a městskou politiku asi není tím kompetentním a směrodatným pro dopravní politiku České republiky a návodem pro otevírání trhu, zajímavý dopis se naopak stal Biblí a zaklínadlem pro Ministerstvo dopravy a jeho podklady včetně intenzivních mediálních výstupů.

A jak je to s jeho relevantností, na to reaguje stanovisko renomovaných advokátních kanceláří a znalců evropského práva, které zní následovně:
„Evropská komise, potažmo její výkonné organizační složky, jako generální ředitelství, je oprávněna členským státům a jejich orgánům ukládat povinnost jen v případech, kdy je k tomu právním předpisem, a to ať už evropského práva, nebo práva členského státu, výslovně zmocněna.
Z formálně-právního hlediska pak žádný z pramenů evropského primárního (SFEU, čl. 244 – 250, čl. 17 Smlouvy o EU) ani sekundárního práva (směrnice, nařízení, sdělení Komise apod.), ani práva České republiky nebo mezinárodních smluv neobsahují ustanovení, které by zakládalo přímou pravomoc Generálního ředitelství EK pro regionální a městskou politiku stanovovat či ukládat instrukce k výkonu činnosti ústředních orgánů státní správy, v tomto případě Ministerstva dopravy ČR, nebo dokonce jeho konkrétního odboru. Předmětný dopis není ani výkonem pravomoci EK dle čl. 13 či 14 jednacího řádu komise (138/2010/EU).
Z kompetenčního a formálně – právního hlediska uvedený dopis závazným není a ani nemůže být.
Po obsahové stránce dopis obsahuje pouze úvahy a názory jednoho z úředníků spadajícího navíc pod jiné ředitelství EK než hospodářskou soutěž nebo dopravu, a to navíc ve formě nezávazných úvah, jak plyne z argumentů slov „přímé zadání zakázky by mělo být možné (pouze za určitých podmínek atd.)“. Dopis tudíž ani neobsahuje žádné závazné, ba dokonce ani výkladové stanovisko komise ve věci přímého zadání či nabídkových řízení v oblasti závazku veřejné služby. Důvodem je totiž to, že žádné takové stanovisko ani obsahovat nemůže a nesmí, protože problematika přípustnosti přímého zadání je řešena již v čl. 5 odst. 6 nařízení 1370/2007/EU, kde jsou jasně stanoveny podmínky, za nichž je přímé zadání možné. Nařízení pak má v oboru působnosti českého práva stejnou právní závaznost jako zákon, neboť je přímo závazné.

Připomeňme si však okolnosti vzniku onoho dopisu, který je zneužíván pro prosazovaní „neviditelné ruky trhu“ na české železnici. Po sérii návštěv a komunikace zástupců soukromých dopravců v Bruselu došlo dne 27. 6. na MD ke skandálnímu jednání soukromých dopravců se zástupkyní EK, které dospělo k dohodě, že vozidla z evropských prostředků mají být pořizována formou centrálního nákupu „státem“ a výkony pro takto nakoupená vozidla se mají soutěžit. Teprve po té následovalo jednání za účasti zástupce ČD, kde předseda řídícího výboru ČD a 1. náměstek ministra dopravy Tomáš Čoček směroval výstup z jednání ve prospěch požadavků soukromých dopravců. Z EK, avšak nekompetentního generálního ředitelství, následně přišel v červenci dopis, vydávaný za stanovisko, podepsaný 20.7. , který přesně vystihuje to, co chtějí soukromí dopravci, tedy pořizování nových vozidel z dotačních prostředků EU pouze přes státní půjčovnu a využití těchto vozidel pouze na linkách, kde byl dopravce vybrán nabídkovým řízením. Jednání soukromých dopravců a zástupců EK za zavřenými dveřmi lze označit za tzv. pletichu (z jednání neexistuje žádný zápis). Nekompetentní doporučení neobsahuje relevantní legislativní ustanovení, představuje v podstatě MD vyžádanou proklamaci, kde je mj. uvedeno, že přímé zadání by mělo být použito pouze na linkách, kde nabídkové řízení nepřilákalo dostatečný počet uchazečů. Tady je zřejmá účelovost, protože národní i evropská legislativa přímé zadání veřejných služeb na železnici umožňuje včetně tzv. 4. železničního balíčku, resp. žádná platná legislativa při splnění stanovených podmínek přímé zadání nezakazuje. Důkazem toho je, že ministr dopravy realizoval přímé zadání rychlíkové linky R 16 Plzeň – Most soukromému dopravci GW Train Regio, a.s., ignorujíce navíc pro stát následnou výhodnější nabídku jiného dopravce včetně ČD.

Ministerstvo dopravy ČR (MD) svojí záměrnou nečinností ve směru k relevantně rozhodnutému a pod vlivem soukromých dopravců poškozuje Českou republiku (ČR) nerealizováním všech nezbytných a již schválených kroků pro čerpání evropských prostředků, které v případě OPD 2 a vozidel nezačalo čerpat, vedle toho vědomě opomíjí odpovědnost za tvorbu dopravní politiky, ale i práva a povinnosti akcionáře v akciové společnosti ČD podle zákona 77/2002 Sb. Připomeňme si, že stát vykonává práva akcionáře v ČD prostřednictvím řídícího výboru v čele s 1. náměstkem ministra Tomášem Čočkem, který kooperuje se soukromými dopravci a podílel se na vzniku nerelevantního „rádoby doporučení EK“. MD poškozuje záměr ČR, vyjádřený vládními usneseními č. 758/2014 a č. 923/2015. Vedle toho MD v rozporu s §9 zákona 77/2002 Sb. brání tomu, aby státem vlastněná akciová společnost ČD poskytovala přepravní služby, které jsou v souladu s jejím podnikiatelským plánem a obchodním zájmem. Usnesením č. 758/2014 definovala Vláda ČR postup otevírání trhu veřejné osobní železniční dopravy v ČR a usnesením č. 923/2015 postup čerpání dotačních prostředků na nová železniční vozidla pro veřejnou osobní železniční dopravu.