Opuštění postu státního tajemníka nebylo prozřením, ale malým divadélkem krátce předtím, než by nastaly problémy. Zvlášť úsměvné je, že na začátku listopadu 2016 vyšlo najevo, že si Tomáš Čoček přišel za necelý rok a půl ve funkci státního tajemníka na odměny převyšující částku 666 tis. Kč a na konci stejného měsíce na funkci rezignoval. Takovýto přivýdělek k platu musí závidět i vrcholoví manažeři ryze soukromých a českých výrobních podniků. Podívejme se však na to, pro koho a co všechno Tomáš Čoček dělal a dělá, abychom přišli na to, že si odměny za své super schopnosti zcela jistě zasloužil.

Tomáš Čoček je totiž multifunkční super manažer, kterému není rovno. Pokud by jím nebyl, tak si lze jen stěží představit to, že může plnohodnotně a zejména nezaujatě zastávat post 1. náměstka ministra dopravy a zároveň post předsedy řídícího výboru Českých drah, a.s., a ještě post člena správní rady Správy železniční dopravní cesty, s.o. Pro lepší představu je nezbytné uvést, že řídící výbor i správní rada jsou vrcholnými orgány obou výše uvedených organizací, které jsou 100 procentně vlastněny státem, a které z hlediska hierarchie řízení spadají pod přímé řízení Ministerstva dopravy ČR. Pro snazší pochopení si vše názorně uveďme na příkladu zajímavé transakce minulého roku, tzv. prodeje nádraží.

Nejprve vláda na žádost Ministerstva dopravy ČR (Tomáš Čoček v roli 1. náměstka ministra dopravy) schválila převod nádraží. Řídící výbor ČD (Tomáš Čoček v roli předsedy řídícího výboru) následně nařídil dozorčí radě ČD, a.s. a představenstvu ČD, a.s., aby převod zrealizovali. Následně musela správní rada SŽDC, s.o. (Tomáš Čoček v roli člena správní rady) odsouhlasit podmínky převodu resp. nákupu nádraží do svého vlastnictví. Je opravdu dech beroucí, jak se Tomáš Čoček v této trojroli dokáže pohybovat. Jednou jedná s péči řádného hospodáře za ČD, a.s., kdy s ohledem na péči řádného hospodáře muselo jít zejména o to, aby byl majetek prodán za co nejvyšší cenu, podruhé jedná za SŽDC, s.o., kdy s ohledem na péči řádného hospodáře muselo jít zejména o to, aby byl majetek nakoupen za co nejnižší cenu, aby do třetice jednal jménem státu, tedy Ministerstva dopravy ČR, které si musí počínat tak, aby svým jednáním majetek státu nepoškozovalo, neodůvodněně nesnižovalo jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z tohoto majetku. Opravdu hodné super manažera. To by jinak nikdo nezvládl. Avšak ani tyto schopnosti nemohou popřít to, že se zcela evidentně jedná o střet zájmu a de facto i rozpor s evropskou legislativou.

Ale podívejme se ještě dále. Ministerstvo dopravy ČR, zmítané bezradností v případě řešení aktuálních otázek železniční dopravy, stále pokračuje v blamáži o tom, co po České republice chce Evropská unie (EU), potažmo Evropská komise (EK). Vytrvale se snaží obcházet již přijatá vládní usnesení a ohýbat dávno platné podmínky pro čerpání dotačních prostředků na kolejová vozidla, přestože jsou pro čerpání prostředků vytvořeny všechny předpoklady. Ministerstvo dopravy se stalo nepochopitelnou a zcela absurdní brzdou evropských investic do železničních vozidel a institucí, která pod stále větším vlivem soukromých dopravců „podkopává“ svého národního dopravce a státní akciovou společnost České dráhy (ČD). Jednou ze stěžejních postav ostudného procesu je opět Tomáš Čoček, který dostatečně nehájí zájmy ČR v souladu s přijatým vládním usnesením a schválenou dotační legislativou. Věcně nepříslušný útvar EK vydal s jeho podporou stanovisko, které diskriminuje ČR při čerpání evropských prostředků oproti srovnatelným zemím zejména Visegrádské čtyřky, po kterých EK podmínky uvedené ve stanovisku pro ČR nepožaduje. A jak k tomu došlo?