Vývoj poslední doby ukazuje v nepříjemné nahotě skutečnosti, před kterými tak nadšeně naše liberální, ultralevicová a zeleně pomatená menšina strká hlavu do písku a popírá je stejně vehementně, jako inkvizice popírala kulatost země. Pravda se stává úhlavním nepřítelem liberálů na všech úrovních. Jenže má tu nepříjemnou vlastnost, že plave na povrchu vší špíny, která se nyní v Evropě děje.

Pandemie koronaviru, fakt, že se Řekové bez ohledu na postoj migračních aktivistů a bezradného vedení EU vzmužili a postavili se sami odhodlaně migrační invazi, stejně jako ekonomické turbulence a neschopnost na ně včas a správně reagovat jinak než ideologickými frázemi, obnažily nejenom naprostou neschopnost vedení EU rozumně reagovat na vývoj a vést Evropskou unii ku prospěchu občanů jejích členských států, ale především absurdní nekompetentnost hlavních funkcionářů. Neměli bychom navíc zapomínat na jasný a často deklarovaný nezájem EU o národní státy v jiném smyslu, než jako o podřízené jednotky, poníženě platící luxusní platy eurošéfů.

To, co nám minulých 30 let bylo a je nemilosrdnou propagandou EU cpáno jako vymoženosti členství, se ukazuje jako obrovský podvod. Svobodný pohyb přes hranice, vysněný těmi, co pamatují železnou oponu, se ukázalo být svobodou pohybu pro naše nepřátele. Dali jsme v dobré víře svobodu pohybu těm, kteří usilují o naše zničení a o nastolení svých vlastních pořádků, jež nemají nic společného s demokracií ani s evropskými tradicemi. Výsledkem je smutné, ale pravdivé konstatování, že cesta stávající liberálně socialistické EU je předraženou cestou nikam, je zužujícím se tunelem bez světla na konci.

Když si rozebereme jednotlivé propagandistické triky, které mnohé dnešní členské státy a jejich občany do EU vlákaly, dospějeme k zajímavým závěrům. Tak například svoboda pohybu byla a je možná zcela bez EU, jde o jednostranný příp. vícestranný smluvní systém bezvízového styku pro turismus případně studijní výměny či akademickou spolupráci. Na to není třeba desítek tisíc úředníků a směrnic EU, na to opravdu stačí pár mezistátních smluv.

Dnešní podoba volného pohybu osob v dikci smluv EU je, jak se ukazuje, smrtelně škodlivá. Volný pohyb pracovních sil má řadu negativních ekonomických důsledků pro zdrojové i cílové země (odliv mozků a šikovných rukou brání rozvoji vlastní země). Navíc vytváří předpolí a prostor pro migrační tragédii, Tomu nahrávají naivní schengenská a dublinská pravidla. Přesun azylových a migračních politik ze států na zcela nezodpovědnou, inženýrsky rozhodující EU se tedy jeví jako totální past.