Jsou totiž i ti, kteří na celé nejenom koronavirové tragedii a hysterii neskutečně vydělávají. Nechci tady psát o šmejdech, keťasech (jak se jim říkalo po válce), kteří šmelí stonásobně předražené respirátory a desinfekce. Chci upozornit na ty, kteří VŽDY vydělávají na lidských tragédiích. Chci psát o nadnárodních korporacích a především bankách. Banky totiž vydělávají nejvíc tehdy, když je lidem nejhůř a musí se zadlužit, musí de facto prodat budoucnost svých dětí. Když jsou krize. Je jedno, ať jde o místního hospodského, kterému naše ministerstvo financí tak velkoryse nabízí bezúročnou půjčku (z čeho jí ten chudák bude splácet, když mu hospodu zavřeli a on musí platit nájmy, poplatky a mzdy s odvody?) anebo o stát, který bude potřebovat na obnovu stovky miliard až biliony korun.

Dluhy, dluhy, dluhy... Tak se vytahují peníze z kapes do bank.

Tam je schován zisk bank, pod termíny inflace, deflace, cenových nárůstů, daní přímých i nepřímých. Co na tom, že celý kontinent bude dřít nouzi, když na účtech na Manhattanu budou naskakovat zajímavá čísla. Předlužené státy, které nebudou schopny splatit své dluhy (sladký sen každého bankstera) budou muset začít prodávat pod cenou své zdroje, ať již půjde o ropu, plyn, zlato, uran, lithium či úrody opia. Budeme brzo svědky dalších „Marshallových plánů“ ve formě „výhodných“ půjček, které sice nastartují ekonomiku, ta nám ale už nebude patřit a odsoudí nás a naše děti k nekončící laciné práci na boháče v zahraničí, bez naděje na splacení dluhů.