Toto přání se jim pak na více než šest let splnilo: v březnu 1939 došlo k okupaci českých zemí (Slovensko se den předtím osamostatnilo), byl ustaven tzv. Protektorát Čechy a Morava, který byl považovánza integrální součást německé nacistické říše.

Nebýt Rudé armády, možná bychom na našem území dnes mluvili německy, přesněji ta část z našich rodin, která by tehdejšími německými úřady byla uznána za převychovatelnou. Ti ostatní by proletěli komínem nebo skončili na Sibiři.

K odkazu tohoto věru humánního společenství se desítky let hlásí onen svrchu jmenovaný Sudetendeutsche Landsmannschaft. Již dlouhá léta vedený Berndem Posseltem, jehož svého času Miloš Zeman se svou příslovečnou hubatostí, ale poměrně přesně nazval „Hitlerem po výkrmu“. 

Sudetoněmecké sdružení se zaklíná láskou ke staré vlasti, přísahá, že mu nejde o vrácení majetků a peněz, nýbrž pouze o přátelské vztahy v evropském duchu. O Evropě sám Posselt mluví často a rád. Ostatně, byl 20 let (1994 – 2014)  i poslancem Evropského parlamentu. A hlavně je již od roku 1998 předsedou Kalergiho Panevropské unie v Německu. Což je organizace mající za cíl faktickou likvidaci suverénních národních států a jejich rozpuštění v budoucí federální Evropě pod německým vedením pomocí masivní migrace z Afriky.

Mimochodem, dlouholetým předsedou moravské sekce téže Panevropské unie byl dnešní předseda ODS Petr Fiala, v 90. letech úzký Posseltův spolupracovník.

Nevzpomíná však už na to, kterak na sklonku milénia, před naším vstupem do EU, pilně dojížděl do Prahy komisař pro rozšíření Gunther Verheugen a za pomoci domácích přisluhovačů (Cyril Svoboda, Emanuel Mandler, Petr Pithart atd) dosti agresivně podmiňoval náš vstup do EU vyplacením jakýchsi náhrad sudeťákům – tehdy šlo myslím o 300 mld. Kč, skoro polovinu tehdejšího ročního státního rozpočtu. Jen statečností tehdejších českých zákonodárců naše země nespadla do německé náruče již tehdy.

Jaká je však dnešní realita? Česko je kolonií Německa, řízenou z Bruselu a Berlína. Naše legislativa je podřízena té unijní, přičemž mezi slova EU a Německo už docela dobře možné klást rovnítko. Vliv Německa na dění v celé Evropě je  převažující. Viděli jsme to konečně jak na migrační krizi, kterou spustila německá kancléřka Merkelová, tak na různých obstrukcích ze strany EU, zejména vůči zemím Visegrádu. 

Od roku 2019 naplno požaduje Sudetské sdružení konání svých akcí (srazů, sjezdů) na českém území. Heim ins Reich? Zítra má od Posseltova spolku obdržet vyznamenání drze pojmenované po českém „otci vlasti“ Karlu IV. náš bývalý ministr kultury Daniel Herman, týž, který navštěvuje sudeťácké srazy už od roku 2016 a častuje tamní soukmenovce v pumpkách a s padacími mosty oslovením „Milí krajané“. Za co ten metál dostane? Posselt řekl,
že za to, že Herman je „mimořádným stavitelem mostů a usmiřovatelem“. 

Těžko si v té souvislosti nepřipomenout protektorátní Svatováclavskou orlici (mimochodem – ví ještě dnes někdo, že autorem výtvarného návrhu byl Max Švabinský?). Orlice byla udělována obzvláště věrným spolupracovníkům německé okupační správy, například předsedovi protektorátní vlády Jaroslavu Krejčímu či 88 pracovníkům Kuratoria pro výchovu mládeže (jak víme, spadalo pod ministra Emanuela Moravce, symbolu české kolaborace s nacisty). 

Dnes se tedy ptejme, co přesně znamená ono „stavění mostů a usmiřování“, za něž bude dekorován Daniel Herman. 

Velice pravděpodobnou odpovědí může být, že ty mosty jsou stavěny z Německa do Čech, aby bylo možné po nich přejít do staronového „životního prostoru“ (Lebensraum), a pokud možno bez odporu jeho dosavadních obyvatel. Tedy usmířeně. Nebo smířeně? Doopravdy si Posseltova squadra myslí, že Češi jsou národem, který se smíří se vším, jak asi vypráví na srazech Herman?