Ty jsou trvale promořeny různými spekulacemi, nekorektními útoky, nepravdami a vlastně úplnými bláboly, které se týkají Ruska. A také co se týče např. rusko-čínských vztahů. Příkladem takového blábolu je včerejší článek v MFD, jehož autorem je K. Svoboda z Institutu mezinárodních studií FSV UK. Pracoviště je to zajisté úctyhodné. Ale pokud se jeho údy, k nimž F. Svoboda patří, opírají jenom o ideovou či nacionální předpojatost nebo o spekulace a přání, je to více než trapné. Příkladem je už vlastně sám název článku K. Svobody "Rusko jako čínský vazal".

Je zřejmé, že různá výzkumná pracoviště se v posledních letech u nás změnila na propagandistická centra. Proto se teď stále ještě nedokáží vypořádat s mimořádným úspěchem Číňany zorganizovaného summitu Šanghajské organizace spolupráce a následujících oslav konce II. světové války. Ano, ruský prezident Putin a indický premiér Módí ruku v ruce, a to doslova, přišli společně k čínskému prezidentovi Si. Pánové si podali ruce, nešetřili úsměvy a je zřejmé, že jejich vzájemné vztahy a vztahy jejich zemi jsou na vysoké úrovni spolupráce. Indie s Ruskem a předtím se Sovětským svazem kooperovala dlouhodobě a úspěšně. A to Módí také ve svém vyjádření ještě před zahájením summitu sdělil světové veřejnosti.

Indii s Čínou sblížila celní politika Spojených států, ale ta byla, řekněme si to otevřeně, jen poslední kapkou k vzájemnému indicko-čínskému porozumění. Konec konců pokud oba státy, dvě obří světové ekonomiky, mají spolu nějaké problémy v pohraničních oblastech, kde uplatňují vzájemně protichůdné územní nároky, není to zřejmě tak velký problém, jak to chtějí vidět někteří západní analytici. Především proto, že se jedná o oblasti vysokohorské, ze strategického, ekonomického i vojenského hlediska málo důležité. Takže vlastně nic nestojí v cestě dohodě mezi oběma státy o úpravě hranic. Indie se při prosazování samostatné zahraniční politiky nebojí ani vysokých sankčních cel ze strany Spojených států.

Číňané a Rusové budují dlouhodobě dobré vzájemné vztahy postavené na ekonomické výhodnosti, ale také na strategickém partnerství. Toto partnerství je s ohledem na očekávatelný zvyšující se tlak Spojených států na Čínu velmi cenným příspěvkem ve vybalancování vztahů mezi velmocemi. Nejrůznější analytici včetně autora zmíněného článku v MFD by se měli také vyrovnat s tím, že Rusko není v izolaci, jak o tom snili. A jak o tom básnili posledních 3,5 roku. Ukázalo se to jednak při nedávných jednáních v Čínské lidové republice, kde byl prezident Putin váženým prvořadým hostem. A ukázalo se to také před pár týdny na Aljašce, kde byl Putin přijat po promenádě po červeném koberci americkým prezidentem Trumpem.

Prezident Trump je životní realista, politický pragmatik a chce dojít k dobrým vztahům s Ruskem. A já osobně si myslím, že jeho cílem je dojít k dobrým vztahům také s Čínou. Bylo by to logické v dnešním multipolárním světě, kde snění o výlučnosti pozice některého státu, byť by to byly mocné Spojené státy, je prostě již jen přeludem minulostí. Z tohoto hlediska si nemyslím, že Čína bude v nejbližší době nějakým způsobem stavět vztahy s Ruskem do "koloniální pozice", jak o tom blouzní K. Svoboda ve svém výtvoru.

To jsou trapné nesmysly prostě proto, že jedna země potřebuje druhou. neboť se o sebe opírají ekonomicky a zahraničně politicky. Je mi proto líto takových tendenčních textů, jaké zplodil jeden z výzkumníků Institutu mezinárodních studií FSV UK. Hodnota takovéhoto článku v oblasti praktické je nulová...

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele