Celkově to byla má šestá návštěva Číny v tomto roce. Musím říci, že můj obrázek o této zemi je nyní mnohem celistvější, než kdykoliv předtím. Přál bych co největšímu okruhu svých spoluobčanů, a to zejména těm, kdo trpí komunistožroutskými a sinožroutskými komplexy, aby do této země nahlédli alespoň při několikadenní návštěvě.

Město Zhili s téměř půl milionem obyvatel je na čínské poměry malé. Je jen o něco menší, než naše Brno a je velmi velkoryse urbanisticky řešené, protože se m počítá s jeho dalším rozvojem, včetně výstavby dalších obytných domů. Zhili je totiž jedním z velkých čínských center textilního průmyslu, zabývajícím se výrobou oblečení speciálně pro děti. Musím říci, že obchody, snad bych spíše měl říci butiky v rozsáhlém obchodním centru, snad bych měl říci v shopping mollu, jsou plné krásného dětského oblečení. Oblečení má vynikající design, srovnatelný se stylem nejlepších západoevropských výrobců dětského oblečení a je také vyrobeno ze skvělého materiálu. Většinou se jedná o textilní výrobky z bavlny.

Město je také tradičním centrem hedvábnictví, a to už od starověku. Měl jsem také možnost vidět v tradiční čínské vesnici, v jakémsi skanzenu po čínsku, jak vypadaly velké haly pro třídění kokonů bource morušového. V těchto halách se pracovalo ještě před dvaceti lety, jak dokládaly velké fotografie na jejich stěnách. Po celé pondělí mě po městě a jeho okolí provázel starosta města. Mladý dynamický člověk. Musím říci, že představitelé místní správy jsou vesměs v jeho věku. Je vidět, že se jedná o dynamické, schopné, technokratické lidi, žádné bafuňáře. Jsou to lidé s jasnou představou, kam město chtějí dostat. Pro město Zhili je charakteristické, že tři sta tisíc obyvatel přišlo do města až v posledních deseti letech, vlastně za prací a z celé Číny. V místních fabrikách – textilkách – pracují tisíce žen na šicích strojích. Tedy zastávají práce, které nelze automatizovat. Jak jsem sám viděl, výroba v textilkách se uskutečňuje vesměs na nejmodernějších, plně automatizovaných strojích s minimálním využitím lidské práce tam, kde je to jen možné.

Tak jako ve všech větších a velkých městech v Číně, které jsem při svých cestách viděl, tak i v tomto městě, které patří k těm nejmenším, jež jsem navštívil, je velká péče věnována údržbě zeleně. Kolem hlavních cest jsou zelené plochy zejména v posledních deseti letech vysazených stromů a keřů.

Čína žila v těchto dnech uplynulým setkáním lídrů pěti zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) v brazilském hlavním městě Brasílii. Čínská média, zejména pak televize CGTN, což je televize, která vysílá v několika jazycích po celém světě (na satelitu je k zachycení i u nás), se velmi intenzivně a objektivně zabývala reáliemi Brazílie. Její ekonomikou, surovinovou základnou, výkonným zemědělstvím, ale také např. likvidací amazonského pralesa. Přinesla celou řadu nestylizovaných rozhovorů se zajímavými lidmi. Prostě tato televize přináší zpravodajství na úrovní televize CNN či Sky News. Žádné propagandistické žvanění, ale zcela objektivní zpravodajství, podle kterého si mohou lidé udělat svůj vlastní názor.

A to nepíšu jen proto, že se mnou tato televize s celosvětovým dosahem udělala zhruba půlhodinový rozhovor v angličtině, zaměřený na můj pohled na třicetileté výročí sametové revoluce, a také na průběh transformace u nás a její peripetie atd. Tak rozsáhlý, že strany televizního novináře kvalitní a intenzivní rozhovor Česká televize není prostě schopna se mnou udělat. Asi také proto, že stále existuje intenzivní vazba mezi lidmi z Bakalou placené firmy Bison & Rose a ředitelem České televize, která má za následek dlouhodobé zablokování mého přístupu do České televize.

V každém případě to byla zajímavá cesta, byť s velmi intenzivním programem a s dvěma téměř dvanáctihodinovými lety tam a zpět do Šanghaje.

Řeč Jiřího Paroubka na mezinárodní konferenci v provincii Če-ťiang:

„Dámy a pánové,

Téma této konference, která se zabývá přínosem Číny v oblasti sociální politiky a sociálním vymožeností, je velmi aktuální.

Čína se před sedmdesáti lety se svými 542 miliony občanů vydala cestou, která měla zcela změnit a modernizovat tehdy zaostalou agrární zemi. Čína měla v té době jen zanedbatelnou průmyslovou základnu a byla zemí těžce zasaženou předchozí válkou s Japonci. V té Čína ztratila neuvěřitelných 20 mil. lidí. Země byla také zdevastována občanskou válkou ukončenou v roce 1949.

Čína vstupovala do nové éry vytváření moderní společnosti s vysokou negramotností svého obyvatelstva, s nízkou průměrnou délkou dožití a v situaci, kdy velká většina obyvatel žila v nepředstavitelné chudobě. Přitom bylo zřejmé, že společnost s nízkou obecnou vzdělaností svých občanů se nemůže posunout dopředu. Vývoj ČLR v prvních třiceti letech její existence nebyl jednoznačný. Snaha hledat netradiční cesty, urychlení rozvoje ekonomiky a celé společnosti vedla někdy k úplnému opaku.

Rozhodujícím úkolem nového státu bylo zvýšit úroveň vzdělanosti, dostat vzdělání k obyvatelům i těch nejvzdálenějších vesnic. A protože po občanské válce zmizela ze země velká část odborníků, musel nový stát, chtěl-li být v budoucnu ekonomicky úspěšný a zajišťovat růst životní úrovně lidí, vychovat celou novou třídu odborníků a manažerů. V podmínkách Číny se samozřejmě jednalo a jedná o miliony lidí s vysokou či nejvyšší možnou kvalifikací. I když se to zdálo být počátkem 50. let nemožné, Číně se přesto podařilo zorganizovat účinný vzdělávací systém. V celosvětových žebříčcích vzdělanosti se umisťuje na předních místech především ve výborné výuce matematiky. To byl důležitý krok především k rozvoji technického vzdělávání, technických oborů a tedy průmyslu jako celku, i k rozvoji inovačních aktivit na vysoké úrovni.

Pokud Čína před čtyřiceti lety vykazovala HDP (hrubý domácí produkt) podle parity kupní síly na jednoho obyvatele na úrovni cca 2500 dolarů, po čtyřiceti letech mimořádně úspěšného rozvoje hospodářství, je to v současnosti 18 000 dolarů. Nešlo ale jen o úspěchy ekonomické. Ty byly samozřejmě základním předpokladem rychlého růstu životní úrovně širokých vrstev lidí. Vlastně celé společnosti, a to ve všech oblastech života. Předně v rozvoji zdravotní péče, sociálních programů, v rozvoji vědy a výzkumu a vzdělávání atd.

Čína dokázala účinně bojovat proti negramotnosti. Podařilo se razantně zvýšit také obecnou vzdělanost lidu. Čína dokázala významně zlepšit svůj systém zdravotní péče, což se projevilo významným růstem průměrného věku obyvatel a koneckonců i nárůstem počtu obyvatel o neuvěřitelných cca 850 milionů.

Od roku 1978, tedy od doby zahájení rozsáhlých ekonomických reforem, začal ohromný růst hospodářství Číny, s mimořádně vysokými tempy hospodářského růstu. Tento růst představovali dlouhá léta dvouciferné meziroční nárůsty čínského hospodářství a Čína byla tahounem růstu celé světové ekonomiky. Před několika lety se tak dostala na pozici druhé nejsilnější světové ekonomiky, přičemž má přirozenou ambici v průběhu jednoho desetiletí vystřídat v pozici ekonomicky nejsilnějšího státu světa Spojené státy. A v přepočtu podle parity kupní síly je již dnes mezi ekonomikami světa nejsilnější. Toto vzepětí Číny v posledních čtyřiceti letech nemá svým rozsahem a intenzitou v dějinách lidstva obdoby. A je výsledkem, podle mého názoru, kombinace a vzájemného působení několika jedinečných faktorů:

1) Čína uskutečnila a stále provádí ohromné investice směřující k modernizaci země. A jsou to investice přicházející ze zahraničí, nebo investice domácí.

2) V ekonomice Číny je obsažen rovněž prvek plánování a rozsáhlých státních intervencí.

3) Čína je ale také plně fungující tržní ekonomikou.

4) Výkony jejího hospodářství se opírají o vysoce motivovanou pracovní sílu talentovaných a pracovitých lidí. Čína je v tuto chvíli také zemí s nejpočetnější a stále se rozšiřující střední třídou, v současnosti odhadovanou na 500 milionů lidí.

Čína se svými reformami otevřela světu.

Jak jsem již uvedl, Čína dokázala v posledních sedmdesáti letech účinně bojovat také proti negramotnosti, podstatně zlepšila svůj systém zdravotní péče. Dokázala z dřívějšího, zcela podřízeného a nedůstojného postavení ve společnosti vymanit čínské ženy, což přineslo čínskému státu ohromný počet předtím opomíjených talentů. Čínská společnost dokázala v dějinách lidstva v nikdy nepoznaném rozsahu, a to prakticky během necelých dvou generací, zajistit ohromný růst životní úrovně lidí. Z toho vyplývá také pozoruhodná stabilita čínské společnosti, a to je rovněž velký přínos současné Číny celému světu.

Je zřejmé, že pro řadu zemí rozvojového světa může Čína představovat velmi přitažlivý sociálně-politický model rozvoje. Podle washingtonského konsenzu měl dosud Západ za to, že úspěšný rozvoj ekonomiky státu je možný jen za předpokladu akceptace západních představ o politickém systému země. To se povedlo v Japonsku, jižní Koreji. Ale pro řadu zemí rozvojového světa je a bude jistě příkladem i čínský model rozvoje ekonomiky a řízení společnosti. Mě osobně to nějak zvlášť neruší, naopak. Každá země by si měla zvolit pro sebe co nejvhodnější ekonomický a politický model. Vedle sebe mohou bez problémů koexistovat jak ten západní model, tak model čínský.

V současné době Čína rozvíjí další obrovský projekt, a to ve spolupráci s desítkami zemí, zejména v Asii a Africe, ale také v Evropě a latinské Americe. Mám na mysli projekt Belt and Road. Tento projekt má povzbudit obchodní výměnu mezi státy, ale také třeba urychlit investice zejména do infrastruktury v desítkách rozvojových zemí a intenzifikovat mezinárodní spolupráci a tak povzbudit v těchto zúčastněných zemích a také v Číně hospodářský růst a teda také rychlý růst životní úrovně lidí. Projekt Belt and Road je v současnosti největší mezinárodní aktivitou svého druhu uskutečňovanou ve světovém měřítku a to je taky velkým přínosem ČLR světu.

Děkuji za pozornost.“

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele