Ovšem do takto rozjetého vlaku nenaskočily jen vlády členských států EU. Podle Me­zinárodní rady pro čistou dopravu (International Council on Clean Transportation – ICCT) plánuje odklon od spalovacích motorů i řada dalších zemí. Tak třeba Čína už oznámila, že po roce 2035 prodej nových aut na benzín nebo naftu zakáže, Indie dokonce zákaz stanovila na rok 2030, o stejném datu se hovoří i ve Spojeném království, nebo v Japonsku. Vůbec první chce být Norsko, které rovněž není členským stá­tem Evropské unie, kde bude zákaz platit už od roku 2025.

To je však strážcům klimatu málo. A žádají k tomu i zákaz spalování zemního plynu coby fosilního paliva, což by se dotklo také plynu stlačeného (CNG) nebo zkapalně­ného (LNG). Nejspíše však zůstanou nevyslyšeni, neboť Evropská unie by podle posledního návrhu Evropského parlamentu měla dotovat projekty spojené se zemním plynem alespoň do konce roku 2027. Podmínkou ale bude následné mísení zemního plynu se zatím nespecifikovaným množstvím zeleného vodíku. Jedná se o hlavní trend využití vodíku v příštích letech a desetiletích, tedy o postupnou transformaci infrastruktury pro zemní plyn na infrastrukturu pro takovouto dvousložkovou směs plynů. Postupně má pak dojít ke kompletnímu nahrazení zemního plynu vodí­kem.

U nás se už na změny připravuje Pražská plynárenská, která podepsala smlouvu o vodíkové spolupráci s ÚJV Řež. A jak prohlásil předseda jejího představenstva Martin Pacov­ský: „Jsme schopni se dostat v přidávání vodíku do zemního plynu na 40 procent v roce 2040. Chceme být lídrem v implementaci, abychom se dostali k samotné výrobě vodíku, nejen k jeho distribuci.“ K tomu pak jaksi opatrně podotkl, že nad hranicí deseti procent vo­díku už budou potřebné nové spotřebiče. Ovšem ty se zatím nevyrábí. Nicméně v tuto chvíli je už jisté, že domácnosti, které využily dotací a namísto uhlím začaly topit zem­ním plynem, se při „ozeleňování“ zemního plynu vý­měně jejich nového kotlu v příštích letech nevyhnou.