Všímám si třeba, že na Starém Městě jich je mnohem víc než například v Bubenči či v Dejvicích. To určitě nejsou chudé čtvrti, ale přeci jen je jasné, že auta na baterky najdeme nejčastěji tam, kde je nejdráž.

Tiché vozy bez výfuku nejsou levnou věcí, na čemž nic nemění ani zásadní podpora z kapes ostatních spoluobčanů, kteří si takovou hračku nemohou dovolit. Dotace pro bohaté na nabíjecí přípojky, parkování zdarma a mnoho dalších výhod od státu i obcí na úkor těch chudších. I s tou všemožnou podporou to má každý, kdo chce demonstrovat svou odpovědnost vůči naší Zeměkouli (pst, nejmenovat, má se říkat prostě „planeta“!), stejně pěkně drahé.

Ale jak že je to vlastně s tím výfukem u auta na baterky? Opravdu jsou bez výfuku? Asi osm z těch dvaceti elektrických aut jezdí na proud vyrobený v hnědouhelných elektrárnách. Ty největší jsou (pochopitelně u nás, na světě je největší na Tchaj-wanu) v Prunéřově, Počeradech a Chvaleticích. Tam najdeme výfuky elektromobilů. A že jsou teda pořádné! Až třista metrů vysoké! Dalších sedm elektrických vozítek pohání energie z našich nemilovaných jaderných elektráren. Dvě jsou poháněna proudem vyrobeným z ruského zemního plynu, asi jedno si bere šťávu z našich hydroelektráren. Zbývají dvě elektroauta. A ta jsou poháněna energií z takzvaných obnovitelných zdrojů. Jen dvě z dvaceti tedy jedou na všudypřítomné solární parky, gigantické větrníky a biomasu. Aktuální čísla jsou k dispozici zrovna dnes na serveru oEnergetice.cz.

Elektrovozy mají státní poznávací značku EL. To aby každý věděl, že má co do činění s pokrokem, zasluhujícím úctu a protekci. Možná by chtělo dodat další písmenko. Osm z dvaceti aut na baterky by mělo U, sedm J, dvě písmeno P (nebo R), jedno V a jen poslední dvě z dvaceti by tam měla O. Nebo třeba srdíčko. Nebo zelený lísteček. Nebo vrtuli. Nebo mrkev. Klidně by se to přidané písmeno mohlo losovat.

Teď si asi říkáte, že mám něco proti elektromobilitě. Ale vůbec ne.  Elektrovozítka dobře slouží už více než sto let.  Hodí se hlavně k manipulaci s náklady ve výrobních a skladovacích halách, které se hůře odvětrávají. Také v oddělení hraček byla k dostání už za mého dětství autíčka na baterky jak malovaná.

Ale aby v tom seděl dospělý chlap, jel s tím po ulici a ještě se tvářil hrdě…

Ladislav Jakl

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause.