Chamtivost vs Altruismus

Vlastnost, která je tak stará – jako lidstvo samo. Kde se v lidech bere a co způsobuje touha pomáhat druhým? Co to je lidská solidarita? Téma, se kterým přicházíme do kontaktu v různé podobě a v různých situacích. Krátkým příběhem lze popsat opak hamižnosti, chamtivosti, skrblictví a mamonu – altruismus.

Altruismus je definováno jako nesobecké chování, při kterém upřednostňujeme zájmy někoho jiného před svými vlastními.

Člověk ve veřejném prostoru

Osmnáctiletý Ondřej (R.I.P.), pocházející z dobře situované rodiny, obklopený od dětství citovým, intelektuálním i ekonomickým nadstandardem, pomáhal jako dobrovolník v komunitách bezdomovců a narkomanů nejen v Libereckém kraji. Rozhodl se být užitečný a prospěšný tam, kde společnost pomáhat spíše odmítá. Ačkoli tak mladý, vnímal chudobu, toxikománii a nezaměstnanost jako vážný společenský problém. Trápilo ho, když šel městem a viděl bytosti, vybírající z popelnic jídlo. Dotýkalo se ho, jak nuzně mohou ve 21 století lidi žít. Vadilo mu, že jsou politické a ekonomické elity, které aniž by to s nimi alespoň morálně či lidsky hnulo, považují za normální potkávat hladové, špinavé či zfetované občany. Obrovské sociálně-ekonomické rozdíly považoval za nedůvodné a věřil, že i s jeho přispěním se dopady chudoby mohou zmírnit. Ondřej motivoval svou rodinu a později i další blízké, aby se tématem vážně zabývali a soustředil jak potravinovou, tak finanční pomoc pro potřebné. Téměř každý den, po příchodu ze školy, šel do neziskové organizace a přímo na ulici altruisticky – jako anděl - vyvažoval marnost a cynismus - soucitem a láskou. O každém člověku, se kterým se setkal, dokázal mluvit s dávkou empatie, porozumění a zlobil se, když úřady nepomáhaly tak jak by měly. Brigádničil sezónně v Norsku a část svých příjmů věnoval na podporu lidem žijícím na okraji společnosti. Přesto, že měl sám své sny, například si přál přídavný motor k rybářské loďce, neváhal přispět chudým, podělit se. Nakoupil jídlo v supermarketu a donesl jej squatterům. „Nebudou aspoň muset krást, heh.“ Říkal s rozjasněnou tváří lidem, kteří se ho ptali, proč to dělá. Radoval se, když nastoupil toxikoman do léčebny a když bezdomovec dostal místo na ubytovně. Vnímal veřejný prostor, jako svůj prostor k životu. Nadbytek, bral jako výzvu k vlastní odpovědnosti, nikoli jako výhodu před ostatními. Považoval za normální pomáhat lidem a být dobrým.