Mimochodem, když už jsme u Manchesteru United, knihu nejúspěšnějšího manažera historie slavného klubu sira Alexe Fergussona s názvem „Leader,“ vřele doporučuji jak studentům ekonomie, tak všem manažerům. Vznikla totiž na základě „objednávky“ investiční společnosti Sequioa Capital, která stojí za úspěchy firem jako Apple, Cisco Systems, Google, PayPal, YouTube, WhatsApp či Airbnb. Po jejím přečtení zjistíte, jak velkým byznysem může fotbal být, stačí, aby ho dělali správní lidé.

Televizní kanál versus kvalita hry

O to více mě proto zaujal článek, na který jsem narazil víceméně náhodně. Dočetl jsem se v něm, kterak předseda Fotbalové Asociace České republiky Miroslav Pelta počítá s tím, že do budoucna budou vysílat zápasy nejvyšší fotbalové soutěže pouze placené stanice. „Jestli chceme ligu zkvalitnit, tak potřebujeme peníze. A velká možnost růstu příjmů je pouze v prodeji vysílacích práv. Proto jako jedinou možnost vidím, že fotbal odejde z veřejnoprávních médií na placené stanice a budou ho platit konzumenti, tedy diváci,“ prohlásil pan Pelta. Poté dodal, že to pro obyčejného člověka není příjemná zpráva, ale je to jediná možnost, jak udržet český fotbal konkurenceschopný.

Jako ekonom bych si dovolil s druhou části poslední věty pana Pelty nesouhlasit. Nikde totiž není prokázáno, že existuje přímá úměra mezi televizní stanicí vysílajícími fotbal a kvalitou předváděné hry. Z evropského hlediska byl český klubový fotbal, o který v tomto případě jde, nejvíce konkurence schopný v první polovině 90. let. Na jaře 1992 Sparta porazila pozdějšího vítěze Ligy mistrů FC Barcelona, skončila ve své skupině druhá, což se v té době rovnalo postavení třetího nejsilnějšího klubu v Evropě. Rovněž největší hvězdy historie českého fotbalu jako Plánička, Puč, Nejedlý, Masopust, Pluskal, Viktor, Panenka, Nehoda, ale také například Nedvěd, Poborský a Baroš vyrostli v časech, kdy fotbal vysílala pouze Československá či Česká televize. Pokud je mi dobře známo, tak televize 02 TV vysílá naší nejvyšší fotbalovou soutěž rok, nicméně na vyšší konkurenceschopnosti našich klubů ve fotbalové Evropě se tato skutečnost zatím nikterak neprojevila. Stejně tak nesouhlasím s tvrzením pana Pelty o tom, že fotbal může podstatně navýšit své příjmy pouze prodejem vysílacích práv. Prokazatelně totiž existují, velmi výrazné rezervy v oblasti návštěvnosti a merchendaisingu. Jen pro informaci, v článku z roku 2014 jsem se dočetl, že během každého domácího utkání bavorského týmu pozřou jeho fanoušci 20 000 klobás a 40 000 piv. Jedním z faktorů špičkového ekonomické kondice Bayernu je prodej suvenýrů, ze kterého přiteklo ve zmiňovaném roce do klubové kasy 105 miliónů eur!!! Za rok prodal Bayern Mnichov 1.2 miliónů kusů replik dresů. Ve stejném čase zkasíroval český mistr Viktoria Plzeň finance za prodej 1500 dresů. Ačkoli fotbalový neodborník, jako ekonom si troufám odhadovat, že spíše, než televizní kanál, budou za z českého hlediska astronomickými částkami schopnosti hráčů a managementu FC Bayernu Mnichov.