Souhlasím a myslím, že Jakl u nás udělal pro svobodu asi nejvíc ze všech polistopadových politiků, mezi které ho také počítám.

Zvláště čerstvý Jaklův výrok bychom měli mít neustále v paměti a měli bychom se podle něj chovat, nechceme-li svobodu nechat zhynout.

„Přítel svobody je jen ten, kdo ji chrání i tehdy, když ta svoboda nese i plody jiné, než jaké mu chutnají."

Při zamyšlením nad Jaklovým citátem se mi vybavují další dva, které bych na tomto místě rád připomenul, přestože jsou většině čtenářů nejspíše známy.

Francouzskému filozofovi François Voltairovi je připisován, a je celkem jedno, že nespíše chybně (přišla s ním totiž až autorka Voltairova životopisu Evelyn Beatrice Hall), následující výrok: "Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat."

Proč je důležité hájit i svobodu pro naše odpůrce si uvědomil i luteránský pastor Martin Niemöller. Bohužel až tehdy, kdy si nečinnost jeho a mnohých dalších vyžádala oběti. O to silnější jsou pak jeho slova:

"Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem; nebyl jsem přece komunista.
 Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem; nebyl jsem přece sociální demokrat.
 Když přišli pro odboráře, mlčel jsem; nebyl jsem přece odborář.
 Když přišli pro Židy, mlčel jsem, protože jsem nebyl Žid.
 Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mě mohl zastat."

Jaklova, Voltairova i Niemöllerova slova je zapotřebí mít na paměti neustále. Třeba tehdy, když lidskoprávní aktivisté upírají svobodu názoru vysloužilým socialistickým politikům trávícím důchod na Vysočině nebo když se někdo snaží vyměřovat jedním metrem svobodu pro vládní ministry a jiným metrem pro ministerské úředníky.

 Kde vyšlo: blog.idnes.cz

Čtěte dále:
Ladislav Jakl: K tématu Schwarzenberg - Bátora
Jakl: Je skandální, že se MF Dnes dostává do policejních spisů
Spílat ve vší parádě se může jenom ve vládě, píše Jakl
Ladislav Jakl: Jak ze mě novináři udělali nácka