Akademie věd volí každé čtyři roky své nové vedení, tedy Akademickou radu. Zákon praví, že Akademickou radu tvoří předseda, místopředsedové, předseda Vědecké rady a další členové volení ze členů Sněmu na základě návrhů z pracovišť akademie.  Funkční období Akademické rady je čtyři roky. Členem Akademické rady je možné být nejvýše DVĚ po sobě jdoucí období, tedy celkem osm let. Stávající předsedkyně ale prvně působila v Akademické radě už v letech 2013–2017, jako její řadová členka. Pak byla předsedkyní Akademie v letech 2017-2021. Jenže nyní je i předsedkyní pro období 2021-2025. A to je samozřejmě proti znění zákona, neb je tak v Akademické radě už třetí období po sobě.

Přitom její způsob řízení Akademie přinesl řadu kontraverzních kroků. Před časem způsobila skutečné znechucení, když se vysmála vědecké pracovnici, která odhalila podvody v publikaci z jednoho ústavu. Místo, aby se ji zastala a ocenila její postup, tak ji ironizovala slovy, že si nikdo nemá hrát na Husa. Ta poctivá vědecká pracovnice z toho ústavu musela odejít. A nedávno se ta předsedkyně podílela na dalším podivném vyhazovu z funkce, tentokrát ve Filozofickém ústavě. Nebo nehla prstem, když došlo k nucenému a zcela zbytečnému odchodu z Akademie známého jazykovědce K. Olivy.

K takovým volebním porušením zákona nedošlo ale poprvé, týkalo se dřív i předsedů Illnerové a Drahoše. Fakticky jde o to, že Akademii dlouhodobě kontroluje určitá poměrně uzavřená skupina lidí, kteří si různě přehazují funkce. Samozřejmě, že i zde jde o peníze -  o rozdělování deseti miliard ročně, a právě na jejich rozdělování si ta vlivná skupina takto udržuje rozhodující vliv.

Jenže takovémuto kumulování stejných lidí ve funkcích se zákon snaží čelit. A to porušování zákona zaznamenala i média. Proto Akademie hledala nějaké šroubované vysvětlení, že pro předsednickou funkci je jakási výjimka - ač o ní v zákoně není ani slovo. I když nakonec předsedu Akademie jmenuje prezident se souhlasem premiéra, nemění to nic na tom pravidle o nejvýše dvou obdobích. Dovedena do konce, ta argumentace Akademie vycucaná z prstu by vytvářela logický nesmysl. Někdo by totiž mohl být v
Akademické radě doživotně. Řekněme, nejprve dvě období jako řadový člen, pak dvě období jako předseda, pak zase dvě období jako řadový člen, a tak furt dokola, dokud by nebyl z budovy na Národní vynesen v rakvi. To omezení zákonem na nejvýše dvě období po sobě je právě dáno velmi smysluplným požadavkem, aby se ve vedení Akademie dlouhodobě nehromadily spřátelené klany. Jinak se začnou vršit deformace, přehmaty, nepravosti.

Nezákonnost tohoto stavu je zaměstnancům Akademie sice známa, ale kritizovat ho veřejně znamená riskovat vyhazov - nějaká smyšlená záminka se už vždycky najde. A na hrdinství není zrovna vhodný čas - v době, kdy dochází k redukcím rozpočtů. Ale po třech desetiletích si Akademie už opravdu zaslouží něco lepšího, než šéfku, co je ve funkci nezákonně. A navrch pohrdá poctivostí ve vědecké práci. A nakonec - pokud něco za Akademii podepíše, tak je to vlastně právně neplatné.