Po nuceném odchodu do exilu založil můj otec Jan Stránský spolu s Pavlem Tigridem Československé vysílání stanice RSE. Psal se rok 1950. Poté se s Ferdinandem Peroutkou přestěhoval do New Yorku, kde pracoval neúnavně pro tamní kancelář RSE až do odchodu do penze, aby se do naší země vrátila svoboda.
Kdykoliv jsem před listopadem 89 jako mladý kluk navštívil svého „strýce“ a bývalého ředitele Lidových novin v Mnichově, vždy byla na místě návštěva RSE včetně natáčení rozhovoru. Při jedné návštěvě mi byl představen „nový a nadějný“ zaměstnanec RSE Pavel Minařík; pamatuji, jak následná zrada agenta StB „prasete Minaříka“ - jak ho nazval (nejen) můj otec – zdevastovala celou redakci.
Po pádu železné opony se RSE v roce 1995 přestěhovala do Prahy. Nestalo se jen tak proto, že provozovat rozhlas v Praze bylo levnější než v Mnichově, jak někteří dodnes tvrdí. Hlavní význam tohoto geniální tahu Václava Havla byl v tom, že najednou v Praze žilo a pracovalo cca 400 pracovníků americké organizace, která byla „pobočkou“ tajné služby CIA. To nám zajistilo největší bezpečí, které jsme si v té době mohli přát.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV