Poněkud mě zarazil způsob, jakým Ivan David, dnes již europoslanec za SPD, chápe neziskové organizace a vůbec demokracii. Z jeho článku, který vyšel pod názvem Mnohé neziskovky jsou ve skutečnosti politické bojůvky (k přečtení zde), jsem získal dojem, že Ivan David by byl rád, kdyby politiku mohly dělat jen politické strany. V momentě pak, když některá vyhraje, by měli všichni držet ústa a čekat až do příštích voleb, že se třeba rozdělí karty jinak. Takto ovšem fungují „demokracie“ v Rusku, Turecku či Kazachstánu a začíná se tomu blížit Maďarsko.

Novináři přeci ohněm voleb neprocházejí

Politika je správa věcí veřejných a měli by se do ní zapojit pokud možno všichni. Může se tak stát účastí ve volbách, členstvím v politických stranách, různých spolcích či aktivitou jednotlivců. Je legitimní, že se každý snaží dosáhnout svých cílů. Jestliže strany (vládnoucí či opoziční) dostávají na svoji činnost příspěvky ze státního rozpočtu, není důvod, aby je nedostávaly i „politické neziskovky“, když použiji tento podivný termín. Také o něco usilují (například Transparency International se snaží o potírání korupce) a i když nesoutěží ve volbách o politickou moc, jsou pro demokracii důležité, protože upozorňují – jako v tomto případě – na korupční jednání. Je to podobné jako s tiskem. Novináři přeci také „nesahají“ po politické moci, ale pro zdravou demokracii jsou nenahraditelní.

Bojme se neomylného vůdce

Ivanu Davidovi se evidentně líbí „demokracie“ na maďarský způsob, kde nejprve vládní strana ovládla média a ta neposlušná zlikvidovala ekonomicky tím, že jim udělila horentní pokuty. Nyní následuje likvidace občanské společnosti (různých spolků či univerzity) a nakonec by tam měly zůstat jen politické strany. Se sdělovacími prostředky v rukou vládní strany začnou ostatní strany brzy hrát asi tak stejně důležitou roli jako socialisté a lidovci u nás v předlistopadové Národní frontě. Volby se budou konat dál, bude to tedy formálně demokracie a Orbánova strana postupně získá až 99,8 % hlasů. Ivan David bude šťastný. Právě proti takovému plíživému zničení podstaty demokracie a ponechání jen její slupky je však třeba i protestovat v ulicích. Abychom neskončili jako v Rusku či Maďarsku, kde už mají jen neomylného vůdce.

Michael Waigel