Bohužel jsem se ale začala urputně snažit přestat se na „mladou a pohlednou“ dívat a začala poslouchat, co z toho třeskutého sebevědomí vypadává. Při předchozí volbě prezidenta jsem fascinovaně sledovala, že Karel Swanzerberg neumí českou hymnu.

Při letošní volbě fascinovaně sleduji, že vysokoškolské profesorce Danuši Nerudové občas nic neříká shoda podmětu s přísudkem či plurál. Pro příklad uvádím: …na univerzitě působí děkany…, …nenazývala bych člověky…, a podobně. A do toho si paní učitelka vezme na vyplňování testů tahák, kterému říká deníček, takže k tomu všemu ještě lže a při přistižení ve lhaní pokračuje.

Při její návštěvě v DVTV jí moderátorky ukazují fotografie „jejího deníčku“, z kterého je evidentní, že to je tahák, a z kterého paní profesorka přepisuje data do zadaného testu. A když je přistižena, pohotově práskne svého kolegu, že on to dělá taky. Navíc výmluva paní profesorky - nikdo mi neřekl, že nemůžu mít s sebou tahák, už hraničí s dětinskostí.

Jen tak pro zajímavost jsem si udělala test u svých vnoučat, žijících od narození v Kanadě. Při mém dotazu, jak se řekne člověk v množném čísle, mi desetiletý vnuk okamžitě odpověděl „lidé“. A to se český jazyk učí pouze od svých českých rodičů, nikoli ve škole.

Snad bych i vše paní emeritní rektorce odpustila, kdyby zářila inteligencí a sečtělostí, ale kde nic, tu nic. Renomovaný novinář Josef Klíma se ve svém komentáři pod názvem Vlajka ostudy zaobírá tím, že nad Pražským hradem vlaje za prezidentování Miloše Zemana vlajka ostudy. Podle mě ale vlajku ostudy rozhodně nestáhne úča, která neumí česky, o přehledu nemluvě, umí ale podvádět a opisovat. I Julius Fučík při představě svého díla Člověky bděte se musí v hrobě obracet.