Pennsylvánští výzkumníci se zabývali stavem blahobytu a štěstí ve světě a jak jej lze dosáhnout. Žižek se domnívá, že zkoumání behavioristů o tom, jak potlačovat iracionalitu k dosažení štěstí, není ničím jiným, než jak „využít naší iracionality“ a to způsobem, že se stáváme pouhými subjekty, kterými lze manipulovat a nikoli, že jsme racionálním objektem.“

Podle filosofa se manipulace děje prostřednictvím médií, „což není nic jiného než děsivý obraz nové formy společenské kontroly. Je to jako starý známý ´totalismus 20.století´ a ve skutečnosti se jedná o dosti primitivní a nepružnou mašinerii.“ K pochopení, kam až sahá kontrola, musíme jít až za vazbu mezi soukromými korporacemi a politickými stranami a všimnout si dalšího propojení organizací zpracovávajících data jako jsou například Google nebo Facebook. „Největším objevem nově vzniklého kognitivně-vojenského komplexu je poznání, že zjevný a přímý tlak není nutný: l lidé jsou mnohem lépe ovládatelní a ´poddajní´ žádaným směrem, když se považují za svobodné a autonomní činitelé svého vlastního života,“ píše ve své úvaze Žižek a jde dál. Myslí si, že nestačí toto vědomí. Ostatně jde o známá fakta.

Sami víme, že již v roce 2011 Assange označil Facebook za nejděsivější špionážní prostředek, jaký kdy byl vynalezen. Informace obsažené v největší sociální síti světa označil za přístupné tajným službám Spojených států. Tehdy také poznamenal, že navíc u Facebooku vše nekončí – všechna data jsou napojena na Google, Yahoo a ostatními hlavní americké společnosti a vytvářejí tak informační rozhraní pro americké zpravodajské služby. Stejné platí o operátorech mobilních sítí až po Gmail. Konečně každý z nás se dennodenně na internetu setkává se softwarem analyzující naše prohlížeče nebo obsah soukromých emailů k 'anonymní analýze' vhodné nejen k reklamě.

Proto si Žižek myslí, že nestačí demystifikovat a odhalovat kontrolu a manipulaci, ale musíme jít dále zabývat se formou. Pod svůj „drobnohled“ staví výše uvedenou studii o štěstí z Pennsylvánské univerzity, kterou podezřívá jako „novou disciplínu“ nebo „nový prostředek“. Jako příklad manipulace s pojmem štěstí použil Žižek malý himálajský státeček – království Bhútán, kde zdejší pátý Dračí král Džigme Khesar Namgjal Wangčhug (studoval v Oxfordu) zavedl, na důkaz v jakém blahobytu žije zdejší obyvatelstvo měření prosperity místo v hrubém domácím produktu v tzv. hrubém národním štěstí (Gross National Happiness). Přitom, píše ironicky Žižek, tomuto štěstí šlapala na paty zdejší nebuddhistická menšina, která byla ze země před dvaceti lety vyhnána. Vláda je obvinila, že jsou ilegálními imigranty a zabavila jim majetek a půdu. Další tisíce jich později emigrovaly z důvodu diskriminace. Mnoho jich dodnes žije v uprchlických táborech ve východním Nepálu.

Příkladem šťastného státu - Husákovo Československo

Mnoho z nás pamatuje sedmdesátá a osmdesátá léta v Československu a řada z nás jsme Husákovy děti. Toto období použil Slavoj ŽIžek za příklad své analýzy, „kdy se lidé cítí šťastní?“