Martin Koller: Jediné řešení je opustit Afghánistán

Situace v Afghánistánu se nemění desítky let. Veškeré mise neřeší základní problém, ať to byla mise sovětská, americká nebo mezinárodní. Jde o stát, který je ovládán feudalismem spojeným islámem. Vládnoucí kasta vydělává obrovské peníze na obchodu s drogami jenom za období 2016–2017 narostl export drog o sto procent. Většina těchto drog směřuje do Evropy. Výsledek je takový, že špinavé peníze z těchto drog mizí zaprvé v šedé ekonomice… Není vlastně žádný zájem, aby se v Afghánistánu přestalo bojovat, aby zemi ovládl organizovaný zločin, který stojí na drogách. Představa, že tam někdo bude pěstovat pšenici, když dostane jen pár dolarů za pytel, zatímco za krabičku drog daleko víc, je naprostý nesmysl. Bohužel se na tomto vývoji projevila EU, která se postavila proti americkému návrhu, aby se zničila chemickými prostředky všechna maková pole v Afghánistánu. My tady vlastně na jedné straně posíláme vojáky tam bojovat proti terorismu a na straně druhé podporujeme obchod, který terorismus živí. Každý odborník na terorismus řekne, že základem je obchod s drogami.

Nyní jediný možný krok po 17 letech neúspěšného boje je, kdy vojáci mimo mikrofon přiznají, že ovládají maximálně 4 km od základny tzn. na dostřel zbraní obrněných vozidel a minometů. Některé základny jsou zásobovány letecky, neboť po zemi se tam nelze vůbec dostat, tak jediné řešení je opustit Afghánistán a nechat Afghánce, ať si tam vyřeší svoje problémy a zastavit možnost transferu drog z Afghánistánu, a tím donutit tamější bossy, aby tam udělali pořádek a začali fungovat jako normální stát, což znamená využívat tamní zdroje surovin, které mohou přinést obrovské zisky a začali fungovat a chovat se jako civilizovaní lidé. (ZDE)

Matyáš Zrno: Odejít?

Na předchozí názor zareagoval Matyáš Zrno, který byl v letech 2010–2011 šéfem civilní části českého Provinčního rekonstrukčního týmu, který pomáhal obnovit afghánskou provincii Lógar. „Bývalý důstojník vojenské kontrarozvědky Koller říká, že se máme z Afghánistánu stáhnout, protože se věci prostě nedaří. Ano, nedaří. Ale když se naposledy Západ na Afghoš vybodl, přijel Bin Ládin a vznikly tam výcvikové tábory, kde se vycvičili teroristé na 9/11,“ uvádí Zrno a dále se nad Afghánistánem a tím, co se nyní stalo českým vojákům, zamýšlí: „Každá smrt našich mužů vyvolá otázky po smyslu mise v Af. Oprávněně. 17 let, trilióny USD a tisíce mrtvých, k tomu heroin. Konec v nedohlednu. Lhal bych, kdybych nepřiznal, že mě (a skoro každého) nepřepadaly pochybnosti. Ale odejít? To šlo v 19. stol. Ne v propojeném světě dneška. Viz: @MatyasZrno

Názor bývalého vojáka Ing. Jaroslava Štefce, CSc.:
Česká republika je i přes mlžení politiků zapojena v regulérní válce

Smrt vojáka je vždy smutná záležitost, ostatně jako každá jiná smrt. Zvlášť když k ní dojde daleko od domova. Málokdy je ale „hrdinská“. Hrdinou se totiž člověk nestává tím, že ho zabije sebevražedný fanatik na hlídkové patrole v cizí zemi, v níž je pro většinu obyvatel jen jedním z mnoha nenáviděných okupantů.

Četl jsem mnoho komentářů k tragickému úmrtí tří českých vojáků v Afghánistánu. Velmi různorodých. Od prázdného tlachání politických hlavounů, přes spoustu emotivních vyjádření sounáležitosti a soucitu s pozůstalými, po až nenávistné výlevy vůči české armádě a vojákům. Prudce zesílila také kritika naší účasti v Severoatlantické alianci a v aliančních misích. Celkem logicky, i když to považuji za „pláč na špatném hrobě“.