řed několika dny bývalý slovenský ministr zahraničí a dnes poslanec Evropského parlamentu (Poslanecký klub Evropské lidové strany - Křesťanských demokratů – člen strany SDKÚ-DS ) Eduard Kukan jako člen parlamentního výboru pro stabilizaci a přidružení EU-Srbsko prohlásil, že bez Západního Balkánu není EU kompletní a zůstává rozdělená. Řekl to v rozhovoru pro nejčtenější srbský deník Večernje novosti a reagoval na projev Emmanuela Macrona na summitu EU o Balkánu v Sofii. Francouzský prezident zde mluvil o tom, že by se EU za současné situace neměla rozšiřovat, dokud nedojde v zemích Západního Balkánu k reformám. „Macron představuje v EU pouze jeden hlas a navíc se s ním neztotožňuji. Názor nezastávám sám, například Německo má také na reformy jiný pohled.“ Kukan dále dodal, že ambiciosní Macron se svými „romantickými“ myšlenkami daleko bez německé ekonomiky nedojde. „Musíme se vůči našim přátelům ze Západního Balkánu chovat odpovědněji. Jestliže po nich něco chceme, musíme také plnit naše sliby,“ pokračoval slovenský diplomat v orodování za přijetí zemí Západního Balkánu do EU.

EU mluví a jiní konají

Slova Eduarda Kukana jsou jakousi horkou kaší, kolem které EU již drahný čas chodí. Díky brexitu, následku finanční krize a migrace se stal Západní Balkán pro EU nezajímavý a spíše přítěží. Situace vakua okamžitě využily jiné země jako je Čína, Rusko a zejména Turecko. Minulou neděli navštívil v rámci své předvolební kampaně turecký prezident Erdogan Sarajevo a měl zde projev v rámci 6.Kongresu Unie evropsko-tureckých demokratů. Hlavní jsou dnes pro Západní Balkán investice, které proudí zejména z Turecka a jsou proti ostatním zemím štědré. V minulém roce bylo v Srbsku otevřeno šest nových provozů a Turecko slibuje miliardy euro vložit do budování dálnice spojující Bělehrad se Sarajevem. Není divu, že Erdogan je v zemích bývalé Jugoslávie vítán, zatímco jeho projevy a předvolební mítinky jsou v Rakousku, Německu a Nizozemí zakázané. Erdogan tuto skutečnost dal ve svém sarajevském projevu také na vědomí, když konstatoval, že „tisíce lidí z různých částí Evropy se nemohou se svým lídrem setkat a musí přijet do Bosny.“ ( viz ). Turecký prezident svůj příjezd do Sarajeva riskoval, neboť byl tureckou tajnou policií informován, že je na něj zde chystán atentát (viz). Jak symbolické...

Kvůli náhle plněnému balkánskému vakuu se různí představitelé EU snažili na summitu v Sofii, ať to byla Angela Merkelová nebo Sebastian Kurz navnadit země Západního Balkánu západním směrem, aby se nepoddávaly „východnímu“ investičnímu vábení. Přesto strašák Macron urputně tvrdí, že si sice nepřeje, aby se Balkán otáčel k Turecku nebo Rusku, ale neumí si představit dvaatřicítku EU za stejných pravidel, jaká dnes v EU fungují (viz jeho dubnový projev o Balkánu na půdě EP ve Štrasburku  ). K tomu komentátor serveru Euroactive poznamenal, že když reforma EU trvá více, jak deset let, znamenalo by to přijetí zemí Západního Balkánu po roce 2030 a nikoli, jak Merkelová například uvažuje o přijetí do roku 2025.

Stále slabá káva

Ze shora uvedených řečí stejně by EU neuvařilo normální kafe a to jen proto, že správná zrnka k semletí do EU se nachází ve směsi Srbsko - Kosovo. Směs zatím nefunguje. Tedy aspoň podle představ Západu, který umanutě stojí za tím, že Srbsko musí uznat nezávislost Kosova. Za svým si stojí jedna strana i druhá strana a neustupují. Tady žádná slova a sliby o hospodářské prosperitě nefungují, hraje zde roli vyšší karta – geopolitická. Této karetní hře pro změnu vévodí USA a rovněž v tomto případě EU tahá na Balkáně za kratší konec. Země EU se svezly s americkou politikou již v roce 1999 s bombardováním Srbska ze strany NATO a v témže roce založením druhé největší americké základny Bondsteel v Kosovu. Dnes především je to tato základna, která určuje vztahy Srbska a Kosova. Proto USA všemi prostředky a v rámci tak zvané kvinty (USA, Německo, Velká Británie, Francia a Itálie) jsou iniciativní v předkládání řešení kosovské otázky, i když se týká Evropy a podmínky přijetí Srbska do EU.

Základna Bondsteel se nachází ve vesnici Sojevo asi sedm kilometrů východně od města Uroševac na jihu Kosova, jen kolem třiceti kilometrů na jih je buď hranice s Albánií nebo s Makedonií (do Skopje kolem padesáti km). Sojevo byla dříve albánsko-srbská vesnice a „komické“ je, že na rozloze dva a půl tisíce hektarů půdy zde dříve žijících Srbů je základna (údaj z médií a oficiální údaje uvádí rozlohu 3,8 km čtverečních – možná zbytek je půda kosovských Albánců), kde může pobývat až kolem sedmi tisíc vojáků. Půda byla bez náhrady Srbům sebrána a ti, kteří se ozvali a soudili, dostali směšných 15 centů eura za metr čtvereční zemědělské půdy.