S hořkým pobavením jsem sledoval, jak urputně se dohadují ANO a ČSSD o společném účtu bez hostinského.

Přitom představa, že by KSČM, která si je dobře vědoma toho, že je jazýčkem na vahách, byla ochotna podpořit Babišovu vládu, aniž by si za to nechala zatraceně draze politicky zaplatit, byla hodně naivní. Navíc vzhledem k posledním volebním výsledkům nemá co ztratit: její požadavky totiž mohou velmi silně ovlivnit vnitrostranické referendum ČSSD v neprospěch společné vlády ANO a ČSSD, na čemž může KSČM v případě předčasných voleb jen vydělat, neboť část jejich voličů, která přešla k Babišovi, by se jim jistě vrátila zpět.

Doba, kdy se za pravdu začíná opět vyhazovat ze zaměstnání, zákonitě musela přijít…

Z programového prohlášení vlády:

"Jedním z hlavních cílů této vlády je boj za zájmy českých občanů v Evropské unii a odmítnutí existující úpravy uprchlických kvót, neboť takto koncipované řešení není efektivní a rozděluje Evropu. Česká republika se aktivně zapojí do zásadních politických jednání v rámci EU a spolu se zeměmi V4 a jinými evropskými spojenci bude navrhovat jiný systém řešení vyvolané migrace založený na bázi zajištění bezpečnosti vnějších hranic, práva výběru uprchlíků na území před vnějšími hranicemi Evropské unie, a to jako efektivní evropské řešení, které je v souladu s mezinárodními konvencemi a respektuje princip solidarity mezi státy EU."

Dodávám:

Zvláště první větě lze věřit. Vláda bude jako lev bojovat za zájmy českých občanů: za dotace pro velkoagrárníky…

Petr Robejšek:

Dnes skončilo v Münsteru celoněmecké setkání katolíků, „Katholikentag“. Jeden projev pronesla také Angela Merkelová. Rozhořčovala se v něm nad tím, že v zemi jako je Libye neexistují žádné státní orgány a fungující struktury a proto jsou tam pošlapána lidská práva migrantů z Afriky.
Kancléřka, o které někteří tvrdí, že je věcná a analytická, jaksi zapomněla zmínit, že rozpad libyjského státu způsobily vojenské operace USA, Velké Británie, Francie...

Neil Postman

Zapomněli jsme ovšem, že vedle temné vize Orwellovy je tu ještě jedna – o něco starší, o něco méně známá, ale stejně mrazivá: „Brave new world“ („Konce civilizace“) Aldouse Huxleyho. Navzdory obecnému přesvědčení, rozšířenému dokonce i mezi vzdělanci, Huxley a Orwell neprorokovali totéž. Orwell nás varuje před podlehnutím nátlaku zvnějšku. V Huxleyho vizi však k tomu, aby lidstvo přišlo o svoji samostatnost, vyspělost a historii, není žádný Velký bratr zapotřebí. U Huxleyho si nakonec lidé útlak zamilují a začnou zbožňovat technologie, které podkopaly jejich schopnost přemýšlet.

Orwell se obával těch, kteří zakážou knihy. Huxley se obával, že knihy už nebude třeba zakazovat, protože nebude nikdo, kdo by je chtěl číst. Orwell se obával těch, kteří nám zamezí přístup k informacím. Huxley se obával těch, kteří nám jich poskytnou tolik, že nás to dovede k pasivitě a egoismu. Orwell se obával, že před námi bude zatajována pravda. Huxley se obával, že pravda se utopí v moři bezvýznamných banalit. Orwell se obával, že se z nás stane kultura nesvéprávných otroků. Huxley se obával, že se proměníme v plytkou kulturu, bezmyšlenkovitě lačnící po společných spotřebních orgiích a mechanických náhražkách.