Staré hodnoty válečnické elity samurajů - rytířskost a umění zápasit (kyokyaku) - ztratily pro vládnoucí třídu na významu. Přesto si mnozí nemohli zvyknout na změny v zemi. Stali se bandity, plundrovali vesnice a města. Ochrana proti banditům byla hledána u samurajů, řemeslníků, obchodníků a dělníků, z nichž mnozí byli schopnými herci (bakuto). Stali se služebníky na ochranu měst (machi-yakko) a vystupovali jako japonští Robinové Hoodové. A právě zde je třeba hledat původ Yakuzy. Původní legendární postavou yakuzy byl majitel herny Banzuin no Chobei, který byl v 17. století vůdcem machi-yakko v Edu, tj. dnešním Tokiu. Herci (bakuto) v té době vyvinuli organizaci se silným vedením, propracovanou sociální strukturou, rituály a komplexním hodnotovým systémem, který je platný dodnes. Časem si bakuto rozdělili okresy mezi jednotlivé herecké skupiny. Zuřily však mezi nimi boje, které vedly ke vzniku paramilitaristického systému. Bakuto se uchylovali k teroru, vydírání peněz a podél hlavních silnic zřizovali herní doupata. Pěstovali karetní hru hanafunda. Nejhorší kartou v této hře byla osmička (ya), desítka (ku) a trojka (za). Ya-ku-za se proto nazývali nejdříve ti, co prohrávali, později všichni hráči a konečně zločinecká seskupení.

Skupiny Yakuza jsou organizovány jako rodiny. Hlava rodiny je oyabun (otec a vládce současně), který od své rodinné organizace, od svého zástupce a všech členů až po učedníky očekává bezpodmínečnou loajalitu. Novicové jsou během učební doby kontrolováni a jsou-li shledáni důvěryhodnými, jsou přijati za fiktivní syny (kobun) a skládají krevní přísahu: „Následuji tě, otče, ohněm a krví, i když moji vlastní rodiče budou hladovět nebo mne to bude stát život“. Život organizace určovala tato pravidla: 1. Nedotýkat se manželky jiného člena. 2. Neprozradit tajemství organizace policii. 3. Chránit do krajnosti loajalitu vůči organizaci a spojení oyabun -- kobun. Nejtěžším trestem za porušení pravidel je smrt. Nižším trestem bylo odříznutí jednoho článku na prstu ruky. Poznávacím znamením skupiny Yakuza byl rituál „Pozdravuji jingi“, tetování celého těla, a ten přetrvává dodnes.

Od počátku 17. století do konce 20. století byla Yakuza věrna císaři a pravicové ideologii. Koncem 19. století se Japonsko začalo otevírat světu a důslednou modernizací prošla i Yakuza. Mimo již tradičních zločineckých forem, zejména provozování hazardních her, obchod s děvčaty a vymáhání poplatků za fiktivní ochranu, začala Yakuza podnikat ve stavebnictví a v lodním průmyslu. Z výnosů zločineckých činností a částečně i z legálního podnikání podporovala perspektivní politiky a pomáhala jim stoupat do vlivných funkcí ve státní správě. Tito politici dosazení vlastně na své posty Yakuzou pak zajišťovali jednotlivým rodinám Yakuzy výhodné státní zakázky a strategické informace. Ve třicátých letech 20. století, procházelo Japonsko vleklou politickou krizí, kterou provázely státní převraty, při nichž došlo nejen k útokům na řadu významných veřejných činitelů, ale dokonce k zavraždění dvou premiérů. Vzhledem ke svým zkušenostem byli členové Yakuzy najímáni jako profesionální zabijáci a agenti různých služeb. Členové Yakuzy se také účastnili okupace Mandžuska a Číny. Po kapitulaci Japonska v srpnu 1945, kdy Japonsko jako jednu z poražených fašistických zemí řídil americký okupační štáb, se Yakuza úzce spojila s japonským fašistickým podzemím a USA brzy poznaly, že v Japonsku nelze vládnout proti ní. Yakuza si našla další výnosnou oblast tím, že ovládla černý trh s nedostatkovým zbožím a nadále se obohacovala různými loupežemi. Zhruba od roku 1948 byli propouštěni z vězení všichni důležití aktéři japonského fašismu a bylo využíváno antikomunistického zaměření skupin Yakuza. Z válečných zločinců, pravých radikálů a skupin Yakuza se vytvořila protikomunistická aliance. Peníze skupin Yakuza pomohly vytvořit v Japonsku nejsilnější konzervativní moc.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.