Smutným konstatováním je fakt, že lidé si potřebu komunistických idejí uvědomí vždy, když je jejich bytí zásadním způsobem ohroženo. Než dojde k bodu zlomu tak se lidé řídí především svými charaktery a egoismem. Před bodem zlomu každý hledí pouze na svůj osobní prospěch bez ohledu na následky a důsledky svého počínání. Hlavní roli v této etapě hraje především slovíčko já, což je přímým původcem rozkladných procesů ve společnosti a rozkladných procesů v oblasti společenské morálky. Tyto faktory jsou stěžejními ve smyslu vzniku společenských a ekonomických krizí. Přitom stačí velmi málo, aby vše bylo jinak.

Slovíčko já se musí zaměnit za slovo my a podle toho také jednat. My-to je jeden z hlavních bodů komunistické ideologie. To neznamená - my-straníci, ale my-všichni lidé. To je ta správná dimenze. Vytvoříme li tedy nějaký produkt, tak z něj musí profitovat celá společnost. Participace na produktu musí být rovnoměrná ve smyslu-my. Nelze připustit, aby se do systému vloudilo jakékoliv já. Vláda je také produkt, ale zde bohužel platí zcela jiná pravidla. Zdánlivě se vláda tváří jako produkt společnosti, ale není řečeno jaké společnosti a jaké společnosti má sloužit a za jakých podmínek. Zde je zásadní rozpor mezi vládou a ekonomickým systémem. Ekonomický systém totiž slouží především ve smyslu já a vláda je na něj přímo napojena, což znemožňuje rovnoměrnou společenskou participaci. Novodobý systém vytváří armádu nezaměstnaných a sociálně vyloučených skupin společnosti, kteří nemohou, ač by mnozí chtěli, být rovnocennou součástí společnosti. Že je to nedemokratické a mnohdy až nelidské a ponižující se nedá popřít. V politice absentují prvky přímé demokracie což v přeneseném slova smyslu můžeme označit za prvky komunistické. Pan Okamura dnes už veřejně požaduje, aby prvky přímé demokracie byly uplatňovány, což je samozřejmě pro společnost velmi potřebné, ale je to též ukazatelem toho, že si lidé začínají uvědomovat průserovost současné politiky. V tomto směru je jisté, že bude tvrdě narážet, neb vládnoucí elity a vlastníci ekonomické formace nebudou toto chtít v žádném případě akceptovat. Oni by totiž už tolik nemohli uplatňovat to své-já. Bylo by jim viděno na prsty a byli by kontrolováni, což nemohou potřebovat. Zde je důležité, abychom MY-lidé k tomuto zaujali jasné stanovisko. Dá se s určitým nadhledem říci, že Okamurovo hnutí Úsvit předložilo v mnoha ohledech voličům více komunistický program než KSČM.