Odkaz na článek ZDE.

Ten článek připomíná jednu z mnoha mých osobních zkušeností s cenzurou (během už bezmála předchozího půlstoletí). A v případě téhle paralely se zmíněným článkem o cenzuře knihy toho sociologa se mi automaticky vybavil další příběh z mého života:

Koncem roku 2018 mi nakladatelství beskydyknihy.cz vydalo knihu (o mé spolupráci s Karlem Krylem, a o dalších souvislostech) s názvem „Karel mezi námi“. Předmluvu k té knize napsal kolega Petr Žantovský = rovněž persona non grata pro ty „apoštoly Pravdy-Lásky & spol.“ a doslov k té knize napsal Standa Berkovec = ex-rozhlasák, co hned začátkem 90. let dělal s Karlem Krylem rozhlasové rozhovory, a naposledy pak s Karlem mluvil nedlouho před jeho odchodem.

Hlavním kmotrem této mojí knihy byl Jozef Banáš = nejčtenější a nejpřekládanější slovenský spisovatel současnosti, autor bestselleru „Idioti v politike“ a románu „Prebijem sa! Štefánik“, jinak také ex-diplomat a ex-politik, člověk s velmi úzkou přátelskou i rodinnou vazbou k České republice, a protagonista dlouholeté velmi populární (vždy předem vyprodané) talk-show „Na kus reči“, co mu ji nedávno v Bratislavě taky zatrhli, takže už není.

Tu mou knihu „Karel mezi námi“ postihla ta klatba & interdikt klícky libri prohibiti hned v prvním kvartále roku 2019 a tedy asi tak čtvrt roku po jejím vydání. A pro někoho z těch cenzorů asi přímo symbolicky k výročí 25. Února – inu, jak píšu hned v úvodu té knihy, tak „náhoda není náhoda ani náhodou“. Podobně, jak u toho sociologa mi tu knihu odmítla dát do fondu řada knihoven – v některých případech pikantně kuriózně – a podobně (velmi drsně a neomaleně) de facto jen z politických důvodů – nekecám – zakázali v jednom kulturním zařízení jednoho města místní křest oné knihy v rámci mého koncertu „Remember Karel Kryl“ – ostatně cenzuru toho pořadu jsem zažil už v mnoha případech a už od roku 1995, kdy jsem ten pořad začal hrát veřejně. Možná „někomu“ (komupak asi tak, že?) antagonisticky třídně a podobně vadí přímé spojení rebel Kryl a rebel Foltán – a nota bene v kolegiu těch dalších shora jmenovaných lidí.

A nakladatel knihy „Karel mezi námi“ Broňa Ondraszek mi řekl, že někteří distributoři a někteří knihkupci tuhle mou knihu odmítli dát do prodeje, aby si ji lidi u nich nemohli koupit. Takže pak od té doby při autogramiádách jsem do té knihy lidem psal jakoby věnování, tu nadsázku parafráze, co je i v titulku této glosy. To bylo až do doby, než tu – opět s mírnou parafrází řečeno – zakázali hrát a zakázali zpívat. Teď se nehraje, nejsou ani besedy v knihovnách, nejsou ani autogramiády, není „živá“ kultura. A tak tedy alespoň sedím u ponku a píšu. Čtenáři po mě chtějí pokračování té knihy – inu, proč ne – já toho ale píšu trochu víc. A tak tedy lehce s mixem parafrází: Lidé, čtěte – i libri prohibiti. Cenzorů se nelekejte, na blbstvo nehleďte! 

Karla Kryla se ti závodčí demokratury a neototáče báli hned od začátku těch 90. let a bojí se dodnes. V té knize je toho dost na těch symbolických 333 stránkách a to i o té cenzuře hnedle popřevratové. A kdo umí číst mezi řádky, tak ten se dočte ještě víc.