A tu akci na zámku Příčovy jsem od počátku logicky vnímal a řadil mezi ty, na které by jezdil i Karel Kryl, a proto jsem tam vždycky hrával i ty jeho songy, co tu i po těch desetiletích stále platí. A to rok od roku čím dál tím víc. Na tu zámeckou akci v Příčovech jsem jezdil až do té doby, než pořadatelé přesunuli termín té akce o týden později. Tím ale došlo ke kolizi termínů, protože právě tou dobou jsem řadu let hrával v Rumburku (k připomenutí srpnové invaze 1968) v rámci městských slavností – a s tím termínem logicky nelze hnout. A navíc právě v Rumburku to (i pro mě) má další dimenzi – ti co viděli film „Hvězda zvaná pelyněk“ asi vědí, o co jde. A ti, co vědí také to, co v srpnu 1968 udělal můj otec paragán prezidenta Beneše s anglickým výcvikem, tak ti mají i v tom směru zcela jasno. A kdo to neví, ten ať si přečte knihu „Karel mezi námi“.
Už od 21. srpna 1968 měla naše rodina problémy. Tehdy jsem byl tzv. „týnejžr“. A od roku 1973 už jsem jaxi „doživotně“ měl problémy i já sám v muzice – zejména pak od roku 1976 coby písničkář. Inu, asi jsem se „potatil“. Ty problémy s tehdejší cenzurou a s tehdejším režimem jsem pak měl i coby profi písničkář od roku 1980 za té minulé totality. A mám je doposud i od roku 1990 i za té neo totality nynější. A světe, div se – v podstatě se stejnými cenzory osobně – kam šlápneš, tam jsou – buďto ti samí, a nebo v nástupnických generacích. A v některých případech i geneticky. Nevěříte? Tak se pozorněji rozhlédněte (třeba blíže ke Hradu i v okolí) a podumejte. Inu…
Během toho panoptikálního převratu v listopadu 1989 mě jistá ne/povedená partička chtěla zlikvidovat fyzicky. Nepovedlo se jí to (díky Pánu Bohu) a dodneška se řada z nich (dosud ještě žijících) bojí, abych nezačal mluvit a konkrétně jmenovat. Inu, je to jejich problém. Tehdy v těch 80. letech se mě snažili zlikvidovat ekonomicky (čili existenčně) a od začátku 90. let se o totéž snaží doposud už 35 let – a furt nic – až je mi těch zbabělců někdy skoro jakoby až líto. A svým způsobem dodnes mám plezír i z toho, jak jim asi bylo „mocensky“ těsno, když se ten rebel Kryl sčuchnul nota bene s tím rebelem Foltánem a oba je „srali, jak nevlastní děcko“ (citace z vox populi). Inu, ta řada těch desetiletí toho jejich wopruzu mi za ten dnešní plezír stála. Karel Kryl to ví a nechal jim tu po zásluze kšaft v songu „Demokracie“ – hraju ho celou dobu až dodnes všude, kde můžu. A hrát ho budu, dokud tady budu.
Milí bafuňáři, bařtipáni, politikáři, totálníci, věrchuškáři & spol., ubožáci nemocní iluzí moci, vezměte nohy na ramena, dokud ještě máte čas – a hybaj co nejdál. Příčovy by už brzy nemusely být jen v Příčovech, ale i všude jinde kolem dokola. Z informací o provokacích a pokusech narušit letošní vlastenecké setkání v Příčovech je dokonce možné nabýt dojmu, že policie jakoby s těmi provokatéry sympatizovala, což by byla vážná vada „na kráse“ právního státu a demokracie v České republice za vlády 5-1 fialové koalice. To je už jen z podstaty věci systémově zcela zásadně nepřípustné – a bylo by to velmi nebezpečné. Lid si pamatuje hazardní zneužití bezpečnostních složek v pátek 17. listopadu 1989 formou zásahu tehdejšího pohotovostního pluku tehdejší VB na Národní třídě v Praze proti pokojnému průvodu občanů, převážně studentů. To bylo velmi vážné selhání tehdejších bezpečnostních složek, tehdejšího „vnitra“ i celé vlády a vedení státu. Ti všichni tehdy lid totálně zklamali a tím i ztratili důvěru lidu. A řečeno se sloganem z písně jednoho slavného muzikálu: „Jakpak je dnes u nás doma?“ Ta dnešní vláda i to dnešní vedení státu si to chce zopakovat? A jsou prý i hlasy varující před tzv. „rumunskou cestou“. Tak to snad ne? To snad ani omylem rozhodně ne! Pozor na to.
Během léta (příznačně v srpnu, a to i kolem toho 21. srpna symbolicky) jsem odehrál pár koncertů křížem krážem celou republikou. A tak vím, co si lid a národ myslí, jakou má náladu, a co říká vox populi. A například právě během těch koncertů o minulém víkendu jsem si říkal, že jako by to bylo něco ve stylu deja vu, co jsem zažíval zjara, i v létě toho roku 1989 …
Karel Kryl říkal „politikům se nevěří – politici se kontrolují“ a měl recht, velebnosti. A tak si to pamatujte hlavně začátkem října u volebních uren. Ergo „v urnách je naše budoucnost“. Zvolte demokracii = nevolte DEMOKRATURU = a pamatujte na Karla Kryla.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
