Advokátka Lucie Hrdá, známá bojovnice proti stereotypnímu pohledu na ženy, učí své přibližně desetileté děti nenávidět „hnusné rusáky“. Vychloubá se tím na sociální síti a kavárenský dav jí tleská. Ty děti nejspíš neviděly živého Rusa, ale v podvědomí už mají zaseto, že se jedná o odpornou nebezpečnou bytost, které není škoda. Kdyby někdy v budoucnu slyšely o třeba o bestiálních vraždách hnusných rusáků, budou s tím mít menší problém, než kdyby byli vražděni lidé. Válka jednou skončí, ale tohle zůstane.

Přesně tak začínaly před 100 lety nálady, ze kterých pak vyrostl holokaust. Všimněte si, jak snadno to přišlo. Stačilo pár týdnů a z bojovníků za rovnost a důstojnost všech lidí a za práva těch nejdivočejších džihádistů se stali ti nejdrsnější bojovníci proti podlidem. Samozřejmě k tomu patří k vyprávění nejrůznějších fantazijních historek o ruských zločinech. Tak tomu bylo před 100 lety taky. Bylo přece jasné, že Židé provádějí tajné rituály, při kterých vraždí křesťanské dívky. Kdo by se to odvážil zpochybnit? Leda snad ten, kdo dnes zpochybňuje “masové hroby s tisícovkami umučených”.

Obávám se ale, že paní Hrdá jaksi nedomyslela, že když se jednou taková věc vypustí, žije už vlastním životem. Je tak absurdní předpokládat, že během pár let se bude takhle mluvit a zacházet s „hnusnými slovany“? Co to bude znamenat pro její dcery, které se dnes tak horlivě učí nenávidět?

(zdroj: petrhampl.com)