Nabídka jednotlivých politických směrů je dvojitá, trojitá, někdy až čtyřnásobná. Volič si může třeba vybrat dvě strany zelených a jednu stranu, která je výslovně proti zeleným. Tři strany vznikly jako dědicové Věcí veřejných, a vůbec nejvíc je nacionálních stran. Je to opravdu pestrá nabídka, která krizi tuzemské demokracii potvrzuje.

Česko ovšem není výjimkou, protože rozpad politického spektra postihuje řadu zemí a zasahuje také Evropský parlament. To se stalo už při volbách před pěti lety. Skoro dvě třetiny hlasů ještě dohromady získaly dvě největší strany, tedy evropští lidovci a socialisté, o další pětinu se podělily další dvě víceméně tradiční uskupení, liberálové a zelení.

Zbylou pětinu si však rozebraly víceméně obskurní, radikálně levicové, protievropské, nacionalistické a regionální strany. Mezitím proběhla ekonomická krize, politika dále ztratila na důvěryhodnosti a hlavní otázkou pro nadcházející evropské volby není, jestli lidovci potvrdí své minulé vítězství nad socialisty, ale jak se zvětší pětina sdružující nestandardní strany. Není pochyb o tom, že míst pro protestní poslance bude víc, jde však o to, jestli jich třeba nebude dvakrát víc než dosud.

Hlavní pozornost samozřejmě vzbuzují antievropsky zaměření nacionalisté, kteří podle volebních předpovědí přibývají i v tak tradičních demokraciích, jako jsou Holandsko, Francie, Británie, a v menší míře dokonce Německo. V Česku se k tomuto směru hlásí jen bezvýznamné strany, voliče však mohou oslovit seriózní strany typu ODS nebo Svobodných, které jsou rovněž proti Evropě.

Oslabit zavedený demokratický model může také radikální levice, kterou v Evropském parlamentu už tradičně zastupují němečtí postkomunisté a čeští komunisté. Tentokrát se čeká příliv nových poslanců zvláště z jižní Evropy, například z řeckého hnutí Syriza.

Za dramatické přitom mohou být označeny i menší změny v europarlamentu. Řada nepříliš seriózních stran se totiž nechá integrovat do velkých bloků lidovců a socialistů, a rozpad na scéně evropské demokracie se tak do značné míry může odehrávat pod povrchem.

Češi se svými jednadvaceti poslanci nehrají v europarlamentu příliš velkou roli, paradoxně však mohou hrát roli pozitivní. S výjimkou specifického případu Velké Británie jsou v současném parlamentu jedinou zemí, kde většinu poslaneckých míst získaly strany, které jsou mimo hlavní proud, tedy již zmínění komunisté a občanští demokraté.

Teď velmi pravděpodobně neobhájí všech třináct míst, které mají v současném europarlamentu. Zdá se tedy předem jisté, že jejich zástupce nahradí strany, které se přihlásí k hlavnímu proudu a stabilitu na politické scéně Evropy spíše posílí. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.