Přesto by bylo pěkné, kdyby se k tomuto heslu přihlásila nějaká politická strana či hnutí při eurovolbách a pokusila se masarykovskou maximu naplnit nějakým obsahem.  

Technicky vzato by to šlo velice snadno, protože právě s Evropou souvisí jedna z nejtemnějších kapitol korupce a tedy i rozkrádání veřejných peněz v českých zemích. Nebylo by nic těžkého se od těchto loupeží distancovat. Jednoduché technické zadání však skrývá nepříjemný politický problém.  

V případě, že se bude politik distancovat od korupčních projektů, pak by měl také prosadit změnu při čerpání eurodotací. Dnes se tuzemské úřady chovají podle pravidla: nezáleží na tom, o jaké projekty se jedná, hlavně je musíme dostat proplaceny od Evropské komise. Kdyby se však politik proti korupci při evropských projektech zcela jednoznačně vymezil, pak by musel udělat ještě jeden krok, aby neztratil svou věrohodnost. Musel by říci, že už nebudeme žádat proplacení projektů, které proběhly pod kontrolou korupčních bratrstev, jsou předražené a neužitečné.  

Pak by se tedy opravdu zachoval podle pravidla „nebát se a nekrást“, protože jednak by odsoudil všeobecně známé loupeže, které se uskutečnily za bílého dne, ale zároveň by dal najevo, že se opravdu nebojí. Musel by počítat s tím, že se na něho snese velice ostrá kritika.  

Musel by vyslechnout, že okrádá státní rozpočet, tedy především daňové poplatníky. Pokud totiž účet za rozkradené projekty neuhradí Evropská unie, zaplatí za ně zdejší občané prostřednictvím daní. Přece je daleko rozumnější postupovat s rozmyslem. Korupce se dá vymýtit, pokud se o to budou snažit orgány činné v trestním řízení a pokud se úplatkům dostane širokého veřejného odsouzení, k tomu však není nutné, abychom sami sobě udělovali pokutu.  

V tomto směru je však jisté, že zmíněný rozumnější postup s Masarykovým heslem neladí. Říká totiž celkem jednoznačně, že krádeže je nutné tolerovat, pokud z toho mám prospěch. Nemusím se přímo účastnit loupení, musím však zamlčet, že k něčemu takovému došlo. Nutně to znamená, že se stanu spoluviníkem loupeže a také, že se bojím mluvit o tom, co se skutečně stalo.  

Zásadový přístup po vzoru Masaryka ve skutečnosti lépe odpovídá realitě. Když se někdo rozhodl ukrást evropské dotace, tak se ve skutečnosti rozhodl okrást daňové poplatníky. Spoluúčast českého státu na evropských projektech dosahuje nejméně 15 procent, u značné části z nich dosahuje polovinu.  

Daňoví poplatníci tedy ve skutečnosti už byli okradeni. Když budeme o krádežích mlčet, chceme dosáhnout pouze toho, aby se zástup okradených rozšířil o daňové poplatníky z jiných zemí Evropské unie. Stáváme se tak spojenci těch, kteří nás okradli. Kdo má sebeúctu, ten se může těžko něčemu takovému propůjčit.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.