Existují ovšem dílčí hodnocení, která mohou ukázat aspoň v některých ohledech, co se v Česku vlastně stalo. Žijeme přece v jiném světě než před deseti lety, o tom nemůže být pochyb.  

V zásadě zřetelný je jeden z horších rozměrů členství v Evropské unii. Spolu se vstupem totiž začalo rozkrádání evropských dotací, tento problém dodnes není vyřešen, podařilo se ho však aspoň popsat.  

Nejde o triviální záležitost v tom smyslu, že do Čech přišly peníze, které se pak rozkradly, protože Češi jsou známí zloději. Ve skutečnosti se po vstupu do Evropské unie rozšířily možnosti pro zloděje. Evropská unie totiž kontroluje dotace až ex post, tedy až se dotovaný projekt uskuteční a vyúčtuje. 

Z pohledu mnoha Čechů to dosud znamenalo, že sem přišly z Bruselu peníze, které nikdo nekontroluje. Zřejmě s tím nastanou problémy, až se zašlou konečné účty za velké projekty za období 2007-2013 do Bruselu, protože ke kontrole dojde teprve v této chvíli.  

Tento výpadek kontroly se spojil s tuzemskou zvláštností, která má své kořeny v dobách komunismu. V Česku a podobných zemích probíhá korupce na jiných principech než například v arabském světě. Arabští úředníci vyžadují úplatky ze zisku, kterého s jejich svolením dosáhne nějaký podnikatel, v Česku se vyžadují úplatky z obratu. Příslušný úředník či politik si prostě řeknou o určité procento z celkové částky dotace, kterou někomu poskytnou.  

Tuzemská korupce je nákladnější, když se vinou úplatků z obratu zdražují o desítky procent silnice nebo zdravotnické přístroje. Právě spojení zpětné evropské kontroly s úplatky počítanými z obratu způsobily neuvěřitelný boom korupce, kterého si začala všímat i zahraniční média.  

Eurodotace. Ilustrační foto
Foto: Fotobanka Stock.xchng

Unikátní korupční model podporovaný ve velké míře politickými stranami má své důsledky, například ztrátu konkurenceschopnosti části tuzemského průmyslu. Řada firem spoléhá na štědré a nesmyslné evropské podpory, s jejichž pomocí si staví nové výrobní haly pro výrobu zboží, které zatím ještě nikdo nechce. Místní a krajské samosprávy budují velké komunální, sportovní i zdravotnické stavby, které povedou k jejich zadlužení, protože právě samosprávy budou platit za jejich provoz. Zmíněná rizika ovšem nikoho nezajímají, protože jde o to, nějak si sáhnout na evropské peníze, tedy čerpat z nich určitá procenta.  

Česko se tak vlastně dostalo do prekérní situace. Je v pozici burana, který se ocitl v lepší společnosti, jejíž členové se k němu chovají velmi blahovolně. Právě v takovém prostředí se jeho buranské způsoby projeví a to ještě překročí dosud neznámé meze. Zmíněný buran se najednou musí s takovou situací vypořádat: buď z lepší společnosti odejít, anebo se začít chovat podle jejích pravidel. Co to znamená pro případ členství České republiky v Evropské unii, je nasnadě. Buď skutečně poslechnout euroskeptiky a od Evropy se pokud možno distancovat, anebo proti korupci ve své zemi nějak opravdu účinně zasáhnout.  

Do značné míry jsme se dostali do této situace nevinně, nemůžeme přece za to, jací jsme. Teď ale už nastala chvíle, kdy se sebou musíme něco udělat. Bude to úkol pro druhé desetiletí členství v unii.