Za první světové války nejprve dobrovolník, zanedlouho dezertér, člen čs. legií, z nichž ale odešel a spolupracoval s ruskými bolševiky, vstoupil do Rudé armády, byl komisařem města Bugulma. Poté působil na Sibiři, kde vydával mimo jiné první časopis v burjatštině „Jur“ (Úsvit). Pro Burjaty je Hašek dodnes „otcem národa“, neboť vytvořil i burjatskou abecedu a založil tak národní písemnictví. V Krasnojarsku se oženil s tiskárenskou dělnicí Alexandrou Grigorjevnou Lvovovou, zvanou Šura. Po návratu do Československa nebyl souzen za mnohoženství (v roce 1910 se oženil s Jarmilou Mayerovou, ale žil s ní jen krátce) jen díky tomu, že v Rusku panovala situace značně administrativně nepřehledná a neuznávaly se vzájemně různé mezinárodní smlouvy. Jistou bizarností budiž fakt, že Hašek, prototyp českého hospodského pijana, měl v Rusku stranický zákaz pití alkoholu.

Po návratu do Čech (podle některých zdrojů šlo údajně spíš o útěk, neboť Hašek se prý v Rusku stýkal s Trockým, nad nímž se začínala stahovat mračna), byl vystaven útokům z obou ideových táborů. Stanislav Kostka Neumann označil za „zrádce proletářské revoluce“, pro básníka Karla Tomana byl jako rudoarmějec zase „zrádce národa“.

Poslední dva roky života prožil v Lipnici nad Sázavou, kde napsal i legendárního Švejka. Zemřel oficiálně na ochrnutí srdce, ale pravdou také bylo, že už delší dobu trpěl rakovinou, jejíž průvodní bolesti také zaháněl nemírným pitím.

Z jeho objemné povídkové tvorby jsme vybrali podle vzorce „drobné skladby mistrů“ krátkou, ale všeříkající povídku, která vyšla původně v časopise Karikatury 11. 12. 1911. Vypovídá znamenitě jak o autorovi samém, tak o tehdejší době a jeho sarkastického poměru k ní.

Interview s panem censorem

Byl jsem již mnohokráte vybídnut, abych navštívil pana cenzora a s ním pohovořil, ale vždy jsem to odkládal, neboť jsem měl neurčitý pocit hrůzy před tím mužem. Mohu říci, že trpěl jsem utkvělou představou, že mne ten muž škrtne.