Čapek byl neuvěřitelně pilným žurnalistou, jeho články, sloupky, statě, cestopisné črty, fejetony a další novinové výtvory už zabraly v různých vydáních několik desítek svazků. A tak jsem z jednoho z nich vybral smutně veselý text, který vycházel na pokračování na jaře 1920. Nová republika byla v plném běhu, včetně nešvarů, okatých hloupostí a arogantního amatérismu všelijakých politických takyherojů. A protože nás zanedlouho taky čekají jisté volby, byť nikoli parlamentní, tak si říkám, že poučit se člověk má vždycky. To mu totiž nikdo nevezme.

NEBOJSA KANDIDUJE

1. U Státních nezaměstnanců

Soudruzi a soudružky,

náš třídně nejuvědomělejší stav, třída Státních nezaměstnanců, je ohrožena ve své existenci. Uvádím vám strašný příklad z nedaleké Vídně. Tamní Syndikát Státních nezaměstnanců se usnesl žádati pro každého nezaměstnaného novoroční nákupní přídavek 1000 K; ale námezdníci kapitalismu a vykořisťovatelství, vládnoucí dnes na Ringstrasse, dali odpověď neuvěřitelnou: zamítli tento požadavek!

Táži se vás: zachovala by se vláda Tusarova, zaprodaná Rašínovi, Dykovi a jiným velkofabrikantům, jinak? Nikoliv! Občané, volte mou kandidátku!

Volte ty, kdo vám zaručí vaše práva a postarají se o reformu zákona o nezaměstnanosti, jejíž program je tento:

1. Budiž bezpodmínečně zrušen odiózní název “nezaměstnanci” a nahražen slušnějším, třídně uvědomělejším názvem “ministerští úředníci”, “zřízenci ministerstva veřejných prací”, “veřejní dozorci” apod.

2. Budiž zaveden minimální plat pro nezaměstnané 1000 K měsíčně, mimoto příbytečné ve výši 25% ročního platu, dva nákupní přídavky po 2000 K, novoročné 1000 K, k svátku a narozeninám každého člena rodiny po 1000 K, 50 % celého příjmu jako příplatek na každé, i nemanželské dítě; nezaměstnanost o každém církevním nebo občanském svátku honoruje se zvlášť.

3. Trienálky po 300 K měsíčně, při třicetileté nezaměstnanosti plná penze; v létě 6 neděl dovolené.

4. Bezplatné lístky na tramvaje, dráhy, mosty a záchodky, do všech biografů a kabaretů, zrušení port, kolků, poplatků atd. pro nezaměstnané; zřízení zahradních měst pro tytéž.

5. Zvýšený příděl potravin do konzumů nezaměstnaných.

6. Denní nezaměstnanost 6 hodin, ostatek času věnován odpočinku, vzdělání a osvěžení; při delší nezaměstnanosti 6 K za každou hodinu přesčas.

7. Pojištění pro případ nezaviněné zaměstnanosti.

8. Zaměstnanost budiž stíhána ztrátou aktivního i pasívního volebního práva, progresívním zdaněním, těžkými poplatky atd.

Nebudou-li tyto minimální požadavky přijaty, zahájíme o ně boj všemi prostředky, přičemž každá hodina tohoto boje bude zvlášť honorována: 10 K za hodinu boje pod střechou, 20 K při boji pod širým nebem, diety, pojištění proti úrazu, přídavky dle počasí a bezplatné přímé zásobování (menáž) na samotném místě boje. 2.

U inteligence

Dámy a pánové,

my, pracovníci duchem, odmítáme zásadně každý teror, za prvé proto, že bychom žádný ani vykonávat nemohli, a za druhé proto, že prvý důvod sám o sobě docela postačí. Proto vzhledem k nastávajícím volbám formulujeme svůj politický a sociální program, za kterým budeme státi všemi prostředky, jež nám poskytuje naše politická bezmoc.

1. Budeme na prvním místě žádati, aby cestou milosti byla zrušena, lépe řečeno prominuta a promlčena všechna naše maturitní a jinaká školská a odborná vysvědčení a všechny jejich následky a sociální nerovnosti z nich plynoucí. Většina z nás bez vlastní viny, nátlakem poměrů a předsudkem minulých, neosvícených generací upadla do nezaviněného vzdělání odborného, zač nyní pyká obecným opovržením a bídou hmotnou. Žádáme tudíž věc slušnou a spravedlivou, aby obecnou amnestií bylo vymazáno naše nezaviněné vyškolení a abychom byli povýšeni na úroveň tříd méně těžce postižených.

2. Budeme se domáhati toho, aby naše práce nebyla znehodnocována jakožto prý práce výhradně duševní; aby konečně byla po zásluze oceněna jako práce ruční, jako práce zadkem, nohama, hlasem atd.

3. Nezaviněné, krutým rozmarem přírody udělené mimořádné schopnosti nebuďtež nadále překážkou v postupu a snížení sociální úrovně; stačí přehlížeti je blahovolným okem a zakročiti jen v případě schopností vskutku neobyčejných, kteréž buďtež pokládány za úplnou invaliditu s nárokem na skrovnou penzičku nebo na umístění v humanitních ústavech.

4. Při ucházení se o nějaký úřad nebo místečko není uchazeč povinen přiznati vzděláni, kterým je postižen; zatají-li své předběžné školy, nebudiž to považováno za podvod; dobrodiní zákona, jež dovoluje zapírati obviněnému před soudem, vztahujž se také na inteligenci.

5. Budiž překonán nedemokratický řád, který vylučuje školené odborníky z nejvyšších míst úředních; nemůže každý za to, že není politickým parvenu.

6. Nebudiž vzdělání úředně považováno na reakcionářskou tendenci.

7. Člověku, kterému je dokázáno, že má vysokoškolské vzdělání, nesmí býti proto plat snížen pod minimální plat učňovský.

Tyto programové požadavky nechceme uplatniti naráz, ničivou revolucí, nýbrž evolucí, proniknuti důvěrou, že takzvaná třída inteligence zmizí pokrokem času sama sebou.

3. Na program agrární

P.T. republikáni českého venkova, nebudu vám vykládati nějaké obecné ideje, protože to se nás netýká. Chci jen přesně vytknouti úkoly, které nás čekají v řádně zvolené sněmovně, pokud se nás ty úkoly týkají.

1. Budeme pro zvýšení všelijakých daní, jako například ze služného, z divadel a koncertů, z obratu a tak dále, protože nás se to netýká.

2. Budeme pro socializaci a všelijaké jiné sociální tento, protože to se nás netýká.

3. Budeme proti jakémukoliv pomáhání takzvaným ruským Slovanům, protože se nás to netýká.

4. Vyrovnání s Němci se nás zajisté taky netýká. Chtějí-li brambory, ať přijdou k nám.

5. Socialistům necháme volnou ruku, protože to se nás netýká. My to platit nebudeme.

6. Budeme pro maximální ceny, protože to se nás netýká. My už nic prodávat nechceme, a když, tak –

To je náš program; jak všichni vidíte, je jasný, republikánský a splňuje všechny předpoklady, abychom byli stranou vládní a vládli s těmi ostatními – jak, to se nás docela nic netýká.

4. Mezi českými socialisty

Bratři! Sestry!

Nebudu se šířiti o věcech zásadních a přejdu hned k jádru věci.

Pohleďte na naše odpůrce! Kdo je to ten doktor Kramář? Muž, kterého za války Rakousko živilo, který se nechal po měsíce hostit od Habsburků! A tento muž chce něco vytýkat Švihovi? Chce zapírat, že dostával peníze z dispozičního fondu?

A stejně doktor Rašín! (Bouře souhlasu.) Stejně Dyk, Machar a tůty kvanty; všichni jedli rakušácký chleba! (Frenetický potlesk.)

Mohu dokumentárně dokázat, že profesor Mareš byl od rakouské vlády placen! (Vzrušení.) Stejně Engliš, Matoušek a všichni ostatní. (Volání hanby.)

Mám svědky na to, že doktor Brabec má ještě dnes ve své kanceláři viset na stěně jakousi listinu, na které je psáno: “sub auspiciis Imperatoris Francisci Josephi I.”, což znamená “pochválen buď císař František Josef I.” Stejnou dynastickou listinu skrývá doma dr. Herben a ostatní ta mladočeská “inteligence”! (Ohromné rozčilení.)

J. S. Machar udržoval ve Vídni důvěrné styky s pověstným Premingerem. Dr. Kramář jel na začátku války do Vídně se dvěma tajnými, pod záminkou svého zatčení! Celá vazba dr. Kramáře měla jenom ten účel, aby dr. Kramář byl uchráněn před spravedlivým hněvem českého lidu, zejména Choce, Vojny, Johanise atd., za svou austrofilskou politiku! (Nadšený souhlas.)

Národní demokracie se neostýchá ani dnes projevovat své monarchistické city; v čele strany je Karel Kramář, František Mareš, Josef Machar – samá dynastická jména; žádný republikánský Václav! (Výkřiky: Pověsit je!)

Další senzační odhalení přinese náš výborný Večerníček! (Bouřlivý potlesk. Všichni zpívají Kde domov můj.)

5. Na program strany živnostenské

Občané živnostníci a živnostenky,

jen naše strana je demokratická, neboť na její kandidátce jsou jenom malí lidé. Volte malé lidi! Pryč s velkou politikou! Velká politika je úhlavní nepřítel politické živnosti, tak jako velký průmysl je nepřítelem malých živností! Zavedeme do parlamentu pravý duch malé politiky.

Naše politika je naší živností! V politice vidíme malý obchůdek, a tento náš program zasluhuje tudíž podpory všech obchodníků.

Jsme nejenom strana malých lidí, nýbrž také malá strana. Musíme překonati přírodní předsudek, že jenom velká strana potřebuje sedadel. My, malá strana, chceme seděti v kabinetě a prohlašujeme slavnostně, že uděláme právě tolik jako každá pořádná a úspěšná velká strana.

Pročež volte malou politiku!

(Karel Čapek – Od člověka k člověku I. Praha: Československý spisovatel 1988)