Lidé v ulicích našich měst měli tehdy zaťaté pěsti a v očích slzy. Nad Pražským hradem vlál hákový kříž. Smutné fotografie obletěly svět. Tento den poznamenal životy i osudy našich předků. Desetitisíce hrdinů skončily na popravištích, v koncentračních táborech, tisíce dalších umíraly na bojištích 2. světové války.

I dnes po 79 letech, všem těm neznalým historie či málo informovaným, připomínám, že březnová okupace 1939 měla svůj počátek v mnichovském porcování Československa. Obětování Československa a jeho následné porcování proběhlo za účasti Německa, Itálie, ale i Anglie a Francie.

Obětováním Československa v Mnichově mír „nebyl zachráněn“. Naopak, 15. března 1939 následovala německá okupace okleštěného zbytku Čech a Moravy. Na Slovensku byl vyhlášen tzv. Slovenský stát, jako spojenec hitlerovského Německa. Vypočítavost a zrada západních politiků v Mnichově otevřela cestu německé expanzi na Východ. Tato skutečnost se dnes nerada připomíná. Po okupaci a rozpadu Československa byly okupovány další evropské státy. Pro Německo a jeho satelity byla tak otevřena cesta k tažení na Východ. Zejména národy slovanské měly být obětovány dobyvačným cílům hitlerovského Německa.

Mnozí dnešní politici, jak ti naši domácí, tak ti evropští či světoví, spoléhají na krátkou historickou paměť našeho národa.

Naši hrdinové si zaslouží úctu. Československo si svoji svobodu muselo tvrdě vybojovat. Nebyla nám nikým darovaná. Naši vojáci bojovali proti nacistům na všech frontách druhé světové války. Umírali ve Francii, umírali v bojích nad Británií, umírali i u Tobruku. Československý armádní sbor společně s Rudou armádou osvobozoval Charkov, Kyjev, naši hrdinové umírali v bitvě u Sokolova, na Dukle, na Slovensku. Tisíce dalších z nich umíraly i v domácím odboji. Naši hrdinové platili životem za naši a evropskou svobodu. Proto si připomínáme 15. březen 1939, jako počátek našeho odporu proti německé okupaci a za získání ztracené svobody. Připomínáme si i jednotu národa, ale i úctu k symbolům naší státnosti.