Již po několik týdnů hltáme rozhlasové a televizní zprávy. Česká republika je tak, jako celá Evropa v ohrožení, zákeřný nepřítel pronikl do Evropy, vybírá si první tisíce obětí.

Česká republika, jako jedna z prvních v Evropě, se postavila proti tomuto nastupujícímu nepříteli. Vláda zasedá každý den. Ráno i o půlnoci. Každý den nás premiér a jeho vláda informují o opatřeních, která jsou nezbytná k porážce agresora.

Jako jedni z prvních v Evropě  jsme zvedli prapor a šli jsme na „barikády“. Nevzdali jsme to. Stali jsme se vzorem pro Evropu. To tolikráte EU přezírané Česko... Obětovali jsme i mnohé osobní svobody. Jsou uzavřené hranice i hostince. Necestujeme po světě, odepřeli jsme si divadla, knihovny i sportovní akce. Vládní opatření respektujeme, vládu podporujeme… Je pro nás ctí, že Česká vláda nemusí před námi občany klopit oči. Nemusí se stydět. EU se po týdnech spánku  začíná probouzet, … Média mezitím hlásí další stovky obětí v Evropě! 

Jakém to srovnání s nešťastným 15. březnem 1939. Připomínáme si, že před 81lety obdobně zákeřný nepřítel vstoupil do našich měst, obcí, domovů. Lidé v ulicích měli zaťaté pěsti a v očích slzy. Vláda kapitulovala. Armáda  se podřídila. Nad Pražským hradem vlál hákový kříž. Smutné fotografie obletěly svět, 15. březen 1939 poznamenal životy i osudy našich předků. Desetitisíce hrdinů skončilo na popravištích, v koncentračních táborech, tisíce dalších umíraly na bojištích 2. světové války i v domácím odboji.  

Obětováním Československa (ČSR) v Mnichově mír „nebyl zachráněn“. Po okupaci a rozpadu ČSR byly okupovány další evropské státy. Mnozí politici, jak ti domácí, tak i evropští spoléhají na krátkou historickou paměť našeho národa. Československo si svoji svobodu muselo tvrdě vybojovat. Nebyla nám nikým darovaná. To dnešní srovnání se nabízí.

I dnes čelíme agresi, tedy zákeřné epidemii. Nevzdali jsme to, bojujeme!