ZDE

Oba výroky směrem ke Trikolóře a SPD jsou dobré. Václav Klaus mladší  tak zuřivě popírá, že Trikolóra je pravicovou stranou (ZDE), že se jeden musí ptát, tak co je to vlastně za stranu resp. hnutí? Ani levá, ani pravá, ani sladká ani slaná? Obecné proklamace o pokrytectví a hlouposti těch druhých volby nevyhrávají. Proč nečteme od expertů Trikolóry, jak by si řešení některých problémů představovali?

Mimochodem, vrátíme-li se k poslední volbě ombudsmana JUDr. Křečka, pak jeho názory na řadu věcí jsme v posledních letech mohli skoro pravidelně číst. A je proto dobře, že byl zvolen, protože byl čitelný. To se o Trikolóře, která výborně začala, nedá v poslední době napsat. Spíše než hnutí s tahem na bránu vypadá Trikolóra jako trucpodnik. Uvidíme, jak si povede v krajských volbách. Na úspěch v senátních volbách by trikolórští potřebovali skutečně výraznou osobnost. Zatím je ticho po pěšině a u strany předem poražené se nikdo zásadní o senátní mandát ucházet nebude.

Další hnutí, tentokráte SPD Tomia Okamury, v posledních krajských volbách v koalici se Stranou práv občanů - SPO (zemanovci) uspělo a je jen škoda, že tento svazek netrval dále. SPO sloupla z SPD ten silný nátěr extrémismu a vytvářela pro toto seskupení koaliční potenciál. Rozchodem více utrpěla SPO a tak se někteří jeho bývalí členové zřejmě objeví na kandidátkách SPD v krajských volbách. To snad personální nabídku  hnutí SPD vylepší.

I zde připomeneme, že s krajskými volbami probíhá  souboj o 27 křesel v Senátu a tam SPD s vysokou pravděpodobností ostrouhá. Podíl 8-11% na volebním trhu nestačí ani na druhé kolo senátních voleb a dojednat si vzájemnou podporu s někým dalším je pro SPD zřejmě obtížné. Právě ta ošklivost rozchodu s SPO musí být pro jakoukoliv jinou politickou formaci varováním. A samotná personální nabídka SPD je bída kam se jen podíváš. Další Jakl se do předem prohraného souboje o Senát už nepustí.

Škoda, že se Trikolóra a SPD v souboji o Senát nespojí. Malá šance na úspěch by tu byla, protože v druhém kole by postupující favorit z ANO (jak lze dost dobře předpokládat) mohl zůstat osamocen. Politika vyžaduje umění sjednat nemožné a zdá se, že ani Trikolóra ani SPD toto umění zatím moc neovládají. V podzimních volbách se tedy ukáže, nakolik byl tento kritický odhad správný.

Začali jsme se slovenskými volbami, tak s nimi i skončíme s tím, že pokud SPD je v českých médiích kritizována jako extrémistická, tak vedle strany Mariana Kotleby je SPD Tomia Okamury doslova beránkovské hnutí. A vedle hnutí „Jsme rodina“ podnikatele Borise Kollára má SPD tu smůlu, že v Česku není vítězné OlaNO, které se spolupráci s hnutím, Jsme rodina, nebrání. A přiznejme, že ani deset dětí s různými ženami, Borise Kollára nepředurčilo k tomu, že by jej někdo podezříval, že si staví své hnutí jako podnikatelský projekt své rodiny. To se ale opačně o SPD začalo (doufejme, že lživě) tradovat a málo kdo má potom zájem dělat nějakým politickým chytrákům užitečného idiota.

Slovenské, právě proběhlé volby proto mohou být pro mnohé české političky a politiky velmi zajímavým poučením.