Toto pondělí jsem však pořad shlédl. Tři Seznamoví bojaři, tedy pan Sulimenko, pan Šídlo a pan Dolejší ( bojaři Ilja Muromec a Čurila Plenkovič byli asi na dovolené) si pozvali na paškál paní Dr. Lipovskou, aby ji roztrhali, roznesli, rozžvýkali, rozdupali - a tak dál, neboť ona se jim  ani trochu, ale opravdu ani trochu nelíbí . Nepočíná si totiž v Radě České televize tak jako její předchůdci, kteří byli spíše jen na to, aby zvedli packu, když se odsouhlasovala výroční odměna pana GŘ ČT. Prý kolem deseti milonů.

Když si úspěšnost v plnění rozpočtu pan GŘ ČT prý obstarával tak, že postupně vybíral peníze z hromádky, již kdysi nahospodařil pan GŘ Janeček. A když Radě přiklepl půl milionu jen na občerstvení. (Uvedené není úplný výčet hrdinných skutků vzpomenutého, ty před časem rozebíral podrobněji i marketingový fantom Soukup).

Když pan Sulimenko vyrazil na paní Dr. Lipovskou ukázalo se, že začne probíhat další díl z televizní Ovčí babičky. S tím rozdílem, že tři vlci zůstanou a místo beránka nastoupí ovečka.

Zkrátím to. Jako že beránek vždy zvolil taktiku, kterou vlci neprokoukli a nakonec pohádky celí uštvaní odtáhli se zataženými ocasy, zvolila stejnou taktiku i ovečka.
Vyčítám jen to, že ta pohádka o ovečce a třech vlcích měla být delší. Neboť bylo krásné pozorovat pana Šídla, jak po velmi krátkém rozhovoru bouchl jako staré piliňáky, dokonce vyndal z náprsní kapsy naslouchadlo, neboť si ovečku nahrával (jako ČT paní ministryni Maláčovou), aniž by se jí zeptal, zda jí to nevadí. Naslouchadlo nechal  ležet na stole a - nedůstojně prchl. Po něm to po krátkém zaváhání učinili i dva další vlci. Ovečka zůstala sama.

Tedy opravdu, to nebylo Šťastné pondělí pana Šídla. To byl debakl. Poprvé v životě jsem viděl tři nejotrlejší novináře vzít do zaječích.

Nu - a paní ovečce Dr. Lipovské jako divák ČT upřímně děkuji. Ovčí babička by z ní měla radost. A je z této krátké glosy jistě vidět, že z ní mám radost i já.