O toxické maskulinitě, tzn. psychopatických, nezralých a utlačivých mužích, se mluví a píše často. Poměrně málo se ale mluví a píše o tom, že existuje i toxická feminita.
Pokud už se toto sousloví někde vyskytne, bývá užito pro popis vnitřních omezení žen samotných, což ženám bylo, údajně, vnuceno patriarchální společností, a což ženy může blokovat – např. stereotyp, že žena má být citlivá, zdvořilá a orientovaná na domov (ZDE).
Toxická maskulinita je progresivistický ideologický deštník, pod který se schová ledacos. To ale neznamená, že by nezralí, mizogynní a psychopatičtí muži neexistovali. Mužská psychika má, bez jakýchkoliv pochybností, rysy, které – protaženy do extrému – nevedou k ničemu dobrému. Např. soupeřivost, mocichtivost, potřeba ovládat druhé a malý kontakt s vlastními emocemi.
Jenže totéž platí i o ženské psychice. Ženy, s veškerým respektem, nejsou Panny Marie čisté jako lilium. I ženy mohou být nezralé, psychopatické, narcistní, manipulativní či agresivní. Nemyslím si, že nám jako společnosti příliš prospívá jednostranné vykreslování mužů jako příčin všeho zla, a žen jako nevinných obětí. Na tango jsou vždy potřeba dva. Takže si dnes dovolím pár anekdotických komentářů, které tu informační nerovnováhu snad malinko vyváží. Fakt nechci rozdmychávat ideologické nebo genderové války. Ale myslím si, že oběma pohlavím prospívá realistický pohled na vlastní silné i slabé stránky.
Ženská agresivita

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský