27. květen je den atentátu na Heydricha. Už bylo o něm a jeho důsledcích řečeno snad všechno možné. Ustálil se narativ, který dnes vyjádřil ve svém rozhovoru ředitel Vojenského historického ústavu generál Aleš Knížek: „Atentát byla rána do srdce třetí říše“. Místem atentátu dnes a denně projíždím do práce. V dnešní den to nešlo, protože se tam připravovala rekonstrukce tehdejších událostí. Gen. Knížek říká, že byl tento atentát „zásadním okamžikem našich novodobých dějin“. Díval jsem se na programy českých televizí. ČT2 sice uvádí večer český film „Atentát“ z roku 1964, ale ČT1 má seriál „Poldové a nemluvně“, NOVA má komedii „Slunce, seno a pár facek“ a PRIMA má zábavný pořad „Máme rádi Česko“. Tak nevím.

Média zároveň – právě dnes – oznamují přípravy letošního sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v bavorském Hofu s vítězoslavným nadpisem „Sudetský sjezd bez českých ministrů“. Je dobře, že tam nejedou a že se dnešní vláda odlišuje od vlády Sobotkovy, která tam poslala jednou vicepremiéra Bělobrádka, jednou ministra Hermana (oba KDU-ČSL). Naši zemi bude oficiálně zastupovat generální konzulka v Mnichově Červenková. Odváží se tam něco říci?

Vrací se nám debata o národním parku Křivoklátsko. Včerejší setkání ministryně životního prostředí (zase KDU-ČSL) v Nižboru s šestnácti starosty okolních obcí bylo, zdá se, velmi bouřlivé. Argumenty starostů a petice tisíců místních občanů se zdají být přesvědčivé. Kdyby již před čtyřiceti lety nezemřel můj strýc, který pracoval na polesí v Nižboru, zeptal bych se ho, co si o tom myslí. Lesy miloval, ale myslím, že by řekl, že dosavadní „Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko“ stačí.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause