Teď to Fialova vláda – za předpokladu, že Rakušan jednal na základě jejího mandátu – porušila. Budeme přijímat Bruselem rozhodnuté kvóty migrantů, a buď si je opravdu vezmeme, nebo se z toho, my, kteří asi máme v rozpočtu skryté obrovské rezervy, vyplatíme. Je to naprosto jasným důkazem toho, že této vládě nejde o identitu České republiky jako samostatného a svrchovaného národního státu. Přesto jí to u nás doma prochází. Nikdo neprotestuje, možná si někteří troufnou za zavřenými dveřmi.

Tento týden přinesl i odchod jednoho ministra. Lidovci se rozhoupali k tomu, že se zbavili neschopného ministra zemědělství, který na svou funkci evidentně nestačil. Věděl to skoro každý, jenom to nevěděli lidovci, a obří problém, který z toho vznikal, nevnímala – nikoli jako akceschopná entita se chovající – ani Fialova pětikoalice. Možná lépe fialová pětikoalice. Absurdní snahy ministra zemědělství nalézt konkrétního viníka růstu cen potravin ukazovaly na nepochopení toho, proč ceny rostou, proč je inflace, a k čemu inflace vede. Zažil jsem ministra Nekulu na loňské Zemi živitelce v Českých Budějovicích a viděl jsem, jak se nad jeho výroky mnozí usmívali. Ano, nebylo to ke zlobení se.

Tento týden jsme si také připomněli 10. výročí pádu Nečasovy vlády. Ten se stal nejen pouhou obměnou premiéra, ale režimovou změnou. Došlo ke zvratu polistopadových poměrů. Dodnes nejsme schopni to vrátit zpátky. Vše podstatné však o tom ve své úterní glose napsal kolega Strejček.