Provincie Aceh čítá cca 4 miliony, z nichž je 98 % muslimů a je to jediná oblast v Indonésii s islámským kanonickým právem: šaríou. Policie šaríi Wilayatul Hisbah, je složena exkluzivně také z ženských hlídek a mimo jiné jezdí po hl. městě Banda Aceh automobily, z nichž zatýkají muže, kteří nejsou v mešitách. Aceh obdrželo zvláštní status autonomie v roce 2001 dovolující mu promítnout islámské právo do trestního zákoníku. Už patnáct let platí výše uvedená omezení pro lidi včetně dlouhého oblečení pro ženy (po kotníky), zákaz sexu bez manželství apod. Porušení zásad by znamenalo veřejné sebebičování. „Tady ženy pracují, řídí auta a vstupují do mešit stejnými dveřmi jako muži“, podtrhuje bývalý rektor islámské univerzity, který popisuje rozdíly s šaríou v Saudské Arábii. Interpretace šaríi jsou rozdílné vzhledem k historii obou zemí. Než se staneme obyvateli Acehu, jsme Indonésany a musíme samozřejmě přijmout i indonéské národní právo. V roce 1967 v Acehu vypukla občanská válka mezi Gerakom Aceh, což bylo hnutí nezávislosti s podporou místního obyvatelstva. Konflikt byl zapadlý celých třicet let, bylo při něm usmrceno 15 000 lidí a tisícovky jich zmizeli. V roce 2001 Jakarta nabízí Acehu šaríu pro uklidnění rebelů a zpacifikování oblasti, která je nejvíce nábožensky založená v celé Indonésii, jíž se přezdívá „Veranda Mekky“.

Ale přišel rok 2004 a s ním udeřila 26. prosince plnou silou vlna tsunami. Během dvaceti minut zahynulo 168 tisíc lidí z hlavního města Banda Aceh. Tragédie udělala tečku za konfliktem a Aceh se otevřel zbytku světa. Jakarta a Aceh podepsaly v Oslu mír. Humanitární pomoc z celého světa byla dopravována do regionu Aceh. Byly přivezeny materiály na rekonstrukci domů a stavbu nových objektů včetně nemocnic, škol, obchodů. Přitom podle zprávy Amnesty International se zvyšují počty trestů a bičování na veřejnosti, což se hlavně týká venkova.