Úvodem bych rád uvedl část přepisu výše uvedeného rozhovoru. Začíná odpovědí na dotaz moderátora, zda si ho některé politické kruhy pěstují jako kandidáta na prezidenta.

Petr Pavel: Musím říct, že jsem mnohokrát opakoval i, že takovou ambici nemám, že se k tomu ani nijak neprofiluji.

Moderátor: Nic se na tom nemění?

Petr Pavel: Ne. To, že se občas objevuji ve veřejném prostoru, koresponduje s tím, co jsem dělal celou dobu a dělám i teď. Snažím se trochu popularizovat otázky, spojené s bezpečností, obranou, s naším členství v NATO v Unii, a vyjádřit svůj názor. Samozřejmě můžu využít privilegia, že mě mnoho lidí zná, takže si chtějí poslechnout můj názor, tak jim ho zprostředkuju, ale to rozhodně neznamená, že bych dělal, já nevím, buď skrytou, nebo otevřenou kampaň. Nepřemýšlím o tom a skutečně si myslím, že by to měl dělat minimálně člověk, který politiku reálu vykonávat chce. Já se mezi ně nepočítám.

Moderátor: Co vám k tomu chybí?

Petr Pavel: No, já bych řekl, nátura trochu, protože na to, aby se člověk mohl úspěšně pohybovat v politickém prostředí, a zvláště v českém, tak musí mít hodně odolnou náturu, a já jako voják jsem spíše přímočařejší, takže vím, že bych v politickém prostředí se asi dlouho pohybovat nedokázal.

Můžeme se tady zamyslet nad tím, že i když na funkci prezidetna nemá, jaké síly ho přinutily k tomu změnit názor o 180 stupňů. Napadají mě několikeré úvahy, které implikují hodně používané slovo "signály", které zapříčinily pomyslné Pavlovo "salto mortale". Od roku 2015 do roku 2018 byl Pavel předsedou vojenského výboru NATO. Jenom poznámka, ustanovení do této funkce měla v gesci Velká Británie a jeden z požadavků zněl, že by to měl být někdo z bývalého východního bloku, z členů takzvané Varšavské smlouvy. Je to politická funkce a důležité pro její výkon bylo, že daný funkcionář by asi neměl mít vlastní názor. Z těchto důvodů byl Petr Pavel ideálním kandidátem a ještě nesmíme zapomenout, že měl velice blízko k "britským službám".

Nyní k výše zmíněným signálům. V roce 2019 Petr Pavel byl na společném billboardu na Letné s podnikatelem Zdeňkem Bakalou, že by první vlaštovka? Jak mi Petr Pavel při osobním rozhovoru odpověděl na dotaz, když Bakala přivedl OKD na buben, že je to solidní podnikatel a že naše zákony mu toto umožnily. Svým způsobem měl pravdu, v intencích Pavlova myšlení, ale nejsem si jist, zda 40 000 horníků se s tím názorem ztotožnilo, protože hornické byty měly být převedeny do jejich vlastnictví za slíbenou cenu, kterou dohodl tehdy Viktor Koláček za Karbon Invest. Další nejasností, které Petra Pavla obklopují mlhou, je otázka, komu vlastně slouží? Respektive můžeme pouze spekulovat, zda má k jeho třinácté komnatě klíč ruská vojenská rozvědka G.R.U.? Neboť do roku 1991 byla česká armáda členem Varšavské smlouvy. Rovněž se můžeme domnívat, že to může být jiná velmoc.

Zajímavé bylo vystoupení JUDr. Miroslava Kříženeckého, bývalého hlavního vojenského prokurátora, který v pořadu Aby bylo jasno dal najevo, že se zachráněnými Francouzi, za což byl vyznamenán Petr Pavel, to mohlo být trochu jinak. Samozřejmě jsou to spekulace pana doktora, může to být přání otcem myšlenky, ale tuto tezi s ním nesdílím. Vadí mi více, jak si Petr Pavel stěžuje na lži, které se budou šířit kolem něho, jako třeba podezření z domácího násilí. Není mi jasné, proč si dělá alibi předem, protože myslím, že problém se má řešit až tehdy, kdy nastane. Také bych čekal, že novináři, hlídací psi demokracie, nebo v opačném případě destruktokracie, budou nalétávat jako vzteklí sršni na dům bývalé manželky, Hanky Pavlové, aby se dopídili pravdy. Nic takového jsem v médiích nezaznamenal, že by platil zákon o všemocnosti vyvolených? I kdybychom znali všechny odpovědi na tyto otázky, tak nedůvěryhodnost tohoto prezidentského kandidáta, ač se zaštiťuje křesťanskými hodnotami, které jsou u ortodoxního komunisty protimluvem, tak je maximálně nedůvěryhodný. Vidím významné a důstojné uplatnění generála Petra Pavla jako ředitele vojenské kanceláře prezidenta republiky.