Nekompromisně a neodvratně k nám přichází klimatická změna, jejímž důsledkem je nedostatek vody, úbytek orné půdy, vymírání živočišných druhů a proměna krajiny v polopoušť. Můžeme se tomuto scénáři vyhnout, ale jen když okamžitě začneme provádět celou sérii nezbytných změn, které dramaticky promění způsob našeho hospodaření v zemědělské výrobě a náš vztah k české krajině a přírodě. Společnost si musí nově definovat priority ohledně krajiny, přírody a zemědělské produkce: nejdůležitější a první prioritou je udržitelný rozvoj krajiny, maximální schopnost zadržování vody v krajině, ochrana orné půdy, a teprve po splnění těchto požadavků lze uvažovat o zemědělské produkci. Státní politika v oblasti zemědělství se musí jednoznačně založit na této nové strategii. Je na čase, aby vláda vyhlásila stejně jako Velká Británie a Irsko národní stav klimatické nouze. Součástí toho bude novela půdního zákona, která stanoví povinnosti majitelů půdy zejména dělení polí na menší výměru a budování mezí a zelených pruhů na polích za účelem maximální retence vody v krajině a za účelem maximální ochrany orné půdy a ohrožených živočišných druhů. Stejně tak je zapotřebí podřídit dotační politiku potřebám ochrany krajiny a retence vody v ní. Současně je nutné stanovit, že majitelé půdy, kteří budou ignorovat ochranu půdy a vody, nebudou mít nárok na žádné zemědělské dotace. Stát musí investovat do boje se suchem prostředky v řádech desítek miliard. Odborníci odhadují, že bude nutné vybudovat okolo 70 tisíc rybníků, které by v krajině zadržovali vodu.

Druhou pohromou je dramaticky narůstající zaostávání naší země za prudkým technologickým rozvojem, který přinesla stále více se globalizující světová ekonomika. Ačkoliv bychom, se měli radovat z technických vymožeností, které tento rozvoj přináší, tak vzhledem k tomu, že naše země přešlapuje na místě a stala se z kdysi hrdé technicky vyspělé ekonomiky pasivní montovnou, tak pro nás je tento vývoj doslova katastrofou. Svět se řítí kolem nás a my zůstáváme stále více pozadu, a to i za rozvojovými zeměmi třetího světa. Podle agentury Bloomberg jsme v inovativnosti na 28. místě za zeměmi jako je Polsko, Maďarsko nebo Rusko. Naše země, kdysi ekonomický tygr, se propadá mezi rozvojové státy. Máme-li nejen zastavit, ale obrátit tento neblahý vývoj, pak musíme jako stát začít maximálně podporovat inovace našich firem, jejich výzkum a vývoj, a to v řádech mnoha desítek miliard ročně. Víme dobře, že technická vyspělost je základem růstu produktivity práce a tím i růstu ekonomiky a životní úrovně. Jedině takto můžeme v rámci globální ekonomiky uspět a dokonce i ekonomicky dohnat vyspělé státy.

Třetí pohromou je narůstající neschopnost našich lidí uspět na globálním trhu práce, a to hlavně díky zaostalému systému vzdělání, který sice naleje do žáků a studentů nepotřebné informace, ale není s to rozvíjet jejich schopnost kritického uvažování, komunikace a tvůrčího myšlení. S nadsázkou lze říci, že čím více znalostí, tím méně kreativního myšlení, a to v době, kdy téměř veškeré informace najdete snadno na internetu a v době požadující na maximální tvůrčí flexibilitu. Musíme nejen zvýšit platy učitelům, ale musíme též zvýšit jejich množství v přepočtu na počet žáků. Musíme dosavadní standardní způsob výuky založený na výuce znalostí a jejich testování u studentů maximálně obohatit o progresivní způsob výuky založený na projektově orientovaném učení, na výuce v týmech, na pěstování schopnosti prezentace problémů, kritického a tvůrčího myšlení. Cílem vzdělání nejsou jen kvalifikovaní a konkurenceschopní lidé, ale i občané angažující se v politice a věcech veřejných. Zejména v dnešní době, kdy je internet zaplaven falešnými zprávami a populistickou demagogií je třeba u našich mladých lidí pěstovat kritické myšlení, které vůči těmto moderním hrozbám bude imunní.

Všechny tři hrozby nejsou jen negativním jevem, ale jsou to zároveň výzvy pro nás, pro naší společnost, pro náš stát, při jejichž řešení se můžeme změnit k lepšímu. Mají společné to, že jejich řešení není ideologické, ale věcné. Čelit jim totiž můžeme jenom společně, ve vzájemné shodě, a tak i sjednotit opět naší rozdělenou zemi při práci na jejich řešení. Vyzýváme demokratické politické strany, občanské iniciativy, aby se spojily v úsilí na řešení těchto hrozeb. Jsou to nejen hrozby, ale zároveň i šance pro nás vybudovat moderní, chytrou a přátelskou společnost.