Začíná to být vážné. Účinky koronaviru na lidi mohou být klidně zlehčovány, ale na ekonomiku působí smrtelně. Je to patrné na burzách, což je takové zvláštní zařízení, které obchoduje s budoucností. Jestliže se například v Británii počet nakažených každé tři dny zdvojnásobí, burzy už uvažují o tom, co bude za pár týdnů. Na globálních trzích je přitom skoro jedno, jestli obchodujeme v Londýně nebo New Yorku, indexy na obou březích spadly za měsíc o 13 procent. (viz zde a zde)

Podobně varují i další ukazatele, které přesouvají horečku a suchý kašel do peněz. A protože tak jako u člověka teploměr funguje u konjunktury také cena ropy nebo výnos státních dluhopisů, vidíme i tam věci dlouho nevídané. Cena ropy se propadla během pár dní o 30 procent a blíží se k hladině 30 dolarů za barel a výnos klíčových amerických dluhopisů spadl na historicky nejnižší úroveň nepatrně nad nulou, takže se chystá ponořit do mrtvých vod, ve kterých se už několik let pohybují evropské státní dluhopisy.

Některé věci by nastaly i bez viru, který to jen trochu urychlil. Pokud jde o ropu, rozpadá se systém kartelové kontroly cen, který byl od 70. let minulého století spojen se sdružením části ropných producentských zemí OPEC. Už v loňském roce se ukázalo, že ani výpadek těžby ve válkou zmítané Libyi, nikomu nechybí, protože země mimo OPEC pokryly tento výpadek dokonce sedminásobně, jak vyplývá z únorové zprávy Mezinárodní energetické agentury IEA. (viz)

Kdo jsou ty země, netřeba dlouho hledat. Rusko loni spolupracovalo s OPEC na dobrovolném omezení produkce, ale těžba břidličné ropy v USA stále roste a už přesáhla těžbu dosavadního ropného hegemona Saúdské Arábie. A tak když v lednu začala cena ropy klesat o prvních 10 procent, otevřely se dvě cesty k ropné budoucnosti. Tou první je omezení těžby zemí OPEC a Ruska, ale to by znamenalo odevzdání další porce trhu americké konkurenci. To Rusko odmítlo a Saúdská Arábie se musela přizpůsobit. Jde se tedy tou druhou cestou, vyhlásila se cenová válka.

Jak Rusko, tak Saúdská Arábie mají nízké těžební náklady, a tak se rozhodly pro přímý souboj s nákladnější americkou břidlicí. Jeden takový pokus proběhl už před lety, kdy se břidličná těžba teprve rozjížděla, ale američtí těžaři to ustáli. Na cenový tlak reagovali většími investicemi do technologií, které jim ty těžební náklady dokázaly snížit. Jenže stejnou cestou se vynořily pro změnu náklady finanční. Dokud se daly krotit růstem produkce, bylo to v pohodě. Teď to může dopadnout jinak.