Začíná to být vážné. Účinky koronaviru na lidi mohou být klidně zlehčovány, ale na ekonomiku působí smrtelně. Je to patrné na burzách, což je takové zvláštní zařízení, které obchoduje s budoucností. Jestliže se například v Británii počet nakažených každé tři dny zdvojnásobí, burzy už uvažují o tom, co bude za pár týdnů. Na globálních trzích je přitom skoro jedno, jestli obchodujeme v Londýně nebo New Yorku, indexy na obou březích spadly za měsíc o 13 procent. (viz zde a zde)

Podobně varují i další ukazatele, které přesouvají horečku a suchý kašel do peněz. A protože tak jako u člověka teploměr funguje u konjunktury také cena ropy nebo výnos státních dluhopisů, vidíme i tam věci dlouho nevídané. Cena ropy se propadla během pár dní o 30 procent a blíží se k hladině 30 dolarů za barel a výnos klíčových amerických dluhopisů spadl na historicky nejnižší úroveň nepatrně nad nulou, takže se chystá ponořit do mrtvých vod, ve kterých se už několik let pohybují evropské státní dluhopisy.

Některé věci by nastaly i bez viru, který to jen trochu urychlil. Pokud jde o ropu, rozpadá se systém kartelové kontroly cen, který byl od 70. let minulého století spojen se sdružením části ropných producentských zemí OPEC. Už v loňském roce se ukázalo, že ani výpadek těžby ve válkou zmítané Libyi, nikomu nechybí, protože země mimo OPEC pokryly tento výpadek dokonce sedminásobně, jak vyplývá z únorové zprávy Mezinárodní energetické agentury IEA. (viz)

Kdo jsou ty země, netřeba dlouho hledat. Rusko loni spolupracovalo s OPEC na dobrovolném omezení produkce, ale těžba břidličné ropy v USA stále roste a už přesáhla těžbu dosavadního ropného hegemona Saúdské Arábie. A tak když v lednu začala cena ropy klesat o prvních 10 procent, otevřely se dvě cesty k ropné budoucnosti. Tou první je omezení těžby zemí OPEC a Ruska, ale to by znamenalo odevzdání další porce trhu americké konkurenci. To Rusko odmítlo a Saúdská Arábie se musela přizpůsobit. Jde se tedy tou druhou cestou, vyhlásila se cenová válka.

Jak Rusko, tak Saúdská Arábie mají nízké těžební náklady, a tak se rozhodly pro přímý souboj s nákladnější americkou břidlicí. Jeden takový pokus proběhl už před lety, kdy se břidličná těžba teprve rozjížděla, ale američtí těžaři to ustáli. Na cenový tlak reagovali většími investicemi do technologií, které jim ty těžební náklady dokázaly snížit. Jenže stejnou cestou se vynořily pro změnu náklady finanční. Dokud se daly krotit růstem produkce, bylo to v pohodě. Teď to může dopadnout jinak.

První reakce finančních a kapitálových trhů na koronavirus vycházely ze zpráv z lednové Číny. Byly dvojnásobně zdrcující. Nezapomínejme, že ve stejné době se očekávalo něco lepšího, blížil se úlevný konec americko-čínské obchodní války. Byla podepsána jakási dohoda, jejíž smysl byl hlavně symbolický, ale to stačilo, aby zabránila nasazení drastických cel na další okruh čínského zboží, a pochopitelně, i čínských odvetných opatření. Zpřetrhané obchodní vazby měly být znovu navázány, alespoň v americkém volebním roce, ve kterém prezident Donald Trump potřebuje konjunkturu ke znovuzvolení.

Jenže pak se ukázalo, že zcela nepatrný organismus, vývojově jedna z nejstarších forem života na Zemi, dokáže vztahy největších světových ekonomik během pár týdnů znovu rozvrátit. Prezident Trump se sice snažil americkou reakci na hrozící pandemii tlumit, ale dosáhl pouze toho, že se to promítlo do nedostatečné připravenosti potřebných zdravotnických kapacit.

Vypukl ekonomický požár, který se marně pokouší hasit aspoň Fed. V minulých dnech snížil úrokové sazby hned o 0,5 procentního bodu na 1,25 procenta a v následujících dnech bude nejspíš pokračovat. To srazilo výnosy státních dluhopisů ještě hlouběji, u desetiletého bondu na historicky nejnižší úroveň pod jedno procento. Snížení sazeb Fedu tak vyvolalo spíše paniku, že je to tu zas. Zatímco v roce 2008 zprávy o zhroucení investiční banky Lehman Brothers - s funkcí úvodního hvizdu pro start finanční krize - vyvolaly pokles burzovního indexu S&P 500 o 1,1 procenta, v panice z 3. března tento index okamžitě sletěl o 2,8 procenta.

Někdo se možná vytasí s nějakými analýzami, které se opírají o data a předpovědi, ale úvaha, která se skrývá za prudkou změnou nálady na trhu, může být docela prostinká. Náš svět je strašně složitý a příliš úzce propojený. Netušíme, odkud na nás zase něco vyskočí. Dokud do toho zasahovala jen politika, dalo se předpokládat, že je to jen dočasně. Avšak pandemie? Nevznikla hlavně proto, že těch kontaktů se zcela nekontrolovatelným vzdáleným prostředím je příliš? Jak mohou lidé uvěřit, že až to opadne, už se to nevrátí?

Obrovská dopravní náročnost dnešní ekonomiky je kolotoč, na kterém se zdroje infekce s chutí povozí. Jsou tu však i další rozhraní, která fungují jako urychlovače nákazy. Především je to využívání obrovských sociálních rozdílů, na kterém je současný ekonomický systém postaven. Vyráběj někde daleko v laciné zemi, nekoukej na podmínky, a pak to prodávej draho v opulentním prostředí. Tím si ale přímo říkáme o zásilku chorob, které se snáze rozcvičí mezi těmi chudšími.

Přílišná závislost na zahraničním obchodu a zahraničních investicích začíná být slabinou. Odolnost země se bude posuzovat podle toho, nakolik má pod kontrolou věci, které opravdu potřebuje. Cizím slovem se tomu říká suverenita. Energetická, potravinová, doplňte podle libosti. Nemusíme ji zvažovat jen v národním měřítku, i to je často příliš velké. Příležitost k tomu, aby o tom začali přemýšlet, mají všichni ti, koho začnou obklopovat karanténní bariéry.

Tenhle svět se bude muset zásadně změnit, a změna bude stejně drahá jako po prohrané válce.

Zbyněk Fiala

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.